Mont Ventoux je moje oblíbená hora. Trčí ze skoro rovinaté Provence do výšky 1912 m nad mořem. Díky tomu je také už z dálky dobře vidět. Když člověk začne svůj pobyt třeba ve slavném Avignonu, stačí vylézt do parku nad papežským palácem a první co v dálce uvidíte, bude Mont Ventoux.
Mont Ventoux je postrach Tour de France. Většinou jednou za dva roky si to slavný závod namíří na tuto horu. Vražedné stoupání prověří každého cyklistu. Má také na kontě už několik úmrtí. Například závodník Tom Simpson. V roce 1967 zde během 13 etapy ve věku 29 let zkolaboval. Nezemřel ale na to, že by byl kopec prudký, ale že se předávkoval efedrinem.
Tak i letos, při našem tradičním zájezdu do jižní Francie Provence, vyrážíme k vrcholu. Je tak krásné vyjet na vrchol a kochat se úžasným výhledem na všechny strany. Letos se nám to asi nepodaří. Předpověď je nepříznivá a budeme rádi, když nás nespláchnou přívalové deště.
Začínáme stoupat z městečka Maulasene pomalu nahoru. Je nás asi dvacet, ale skupina se rychle roztrhá a každý si jede svým tempem. Jedu vedle kamarádky Petry a na foťák si nahrávám krátké video o tom, co si myslí před výjezdem. (Viz fotogalerie). Další výpověď Petry si později nahraji nahoře v hospůdce, která je asi 200 m pod vrcholem.
Byl jsem překvapen, že počasí je pořád docela dobré. Sem tam i nějaké výhledy a i sluníčko trochu zasvítilo. Další údiv, že se mi daří předjet i několik lidí na silničních kolech. Já jsem jel na horském, protože pro náš zájezd je to vhodnější. Silničářů sem denně vyjíždí stovky. Hlavně ze strany od městečka Bedoin, to je jeden cyklista za druhým. My jsme ale jeli 21 km docela dobrým stoupáním ze severní strany.
Cestou je potřeba se soustředit jen sám na sebe. Vybrat si vhodné tempo, oprostit se od pochybností, že tam nevyjedu. Člověk si musí věřit, soustředit se na výjezd a šlapat a šlapat. Během jízdy se mi vybavilo to, jak jsme před dvěma dny byli u moře ve městečku Saintes Maries de la Mer. Byla to absolutní rovina. A teď tu šlapu do nebes. Takže do nebes? K tomu se mi vybavila báje o černé Sáře a údajné manželce Krista Máří Magdaleně. Právě ony přistáli na bárce ve tomto provensálském přístavu. (Přečtěte si šílenou teorii, která zaujala i spisovatele Dana Browna. Kam míří cigáni, aby uctili černou Sáru? (Stáhněte si a přečtěte článek, jak to bylo se Sárou ZDE-SÁRA).
Myšlenkami v nebesích a najednou jsem na vrcholu. Nikdo mě nepředjel a jsem tu první. To mi ale k ničemu moc není. Fouká tu silný vítr a není vidět ani na krok. Jak by také ne. Vždyť Mont Ventoux znamená v překladu větrná hora. A opravdu to sedí. Vrchol je ponořen v mracích a je tu hustá mlha. Důležité je, okamžitě po výjezdu se převléknout do suchého prádla, aby člověk neztuhnul. Čekám asi půl hodiny na dojezd dalších kamarádů a přesunujeme se do útulné hospůdky asi 200 m pod vrcholem. Na samotném vrcholu je jen ohromná telekomunikační věž a jediný obchůdek se suvenýry, samolepkami a nápoji. Když je hezké počasí, tak tu bývá i stánek s bonbóny nebo další s provensálskými klobáskami. Dnes tu je jen sibérie. Jediný důkaz, že jste byli na vrcholu je fotografie u patníku, kde je napsáno: vrchol a 1911 m. Telekomunikační věž vidět není, i když jí tam někde tušíme.
Není na co čekat. Griotka, čaj a káva na zahřátí a vyrážíme na prudký sjezd do Bodoinu. Mlha je stále hustější a musíme jet pomalu. Další kamarádi, kteří přijeli na vrchol po nás, dostali dávku hustého deště a ledových krup. My ale máme štěstí a po sjezdu bez deště se svlékáme se v Bedoinu. Máme za sebou 1500 výškových m výjezdu a 1500 m sjezdu. Hurá. Máme to za sebou. Tak ještě pár kilometrů příjemnou krajinou mezi vinicemi a další výjezd na Mont Ventoux je za námi. Nic jsme neviděli, ale i tak to bylo krásné. Tak zase za rok? Třeba to bude jiné. Každý výjezd je jedinečný a žádný není stejný.
Podívejte se na fotografie ze zájezdu Jižní Francie – romantická Provence na kole ZDE-PROVENCE.