Je 19:00 hodin večer 31. prosince 2018. Sedím v křesle a čtu si časopis. Najednou mi čtení přeruší myšlenka: Přece nemůžeme strávit poslední den v roce v křesle u kamen. Zvedám se, balím lyže a boty a vyrážíme s Mirkou do Jizerek.

Na Šámalově chatě se naplno slavilo a řinčela diskotéková hudba. Uvnitř jsme hned potkali naše kamarády a dali si na přivítanou jednoho paňáčka. Poseděli jsme a probrali nejnovější události. Pak už byl ale čas vyrazit na běžkách do stopy.

Venku docela hustě pršelo, ale sněhu bylo hodně a trasy krásně proříznuté. Normální člověk by se na to asi vykašlal. Vyrazili jsme směrem na Hřebínek a po několika kilometrech jsme už byli promočení skoro na kůži. Čelovky osvětlovaly cestu před námi a zasněžené stromy. Sníh z nich nepadal. Odolával dešti a obtěžkával větve smrků, které tady rychle za pár let vyrostly.

Hlásil jsem čas. Za 5 minut to propukne. Jedeme dále. Za 2 minuty bude půlnoc. Nyní už byl čas zastavit a připravit se. Z batůžku vytahuji flašku šampusu. 3 – 2 – 1 teď. Kdybychom byli ve městě, všude kolem nás by létaly rachejtle a možná bychom uslyšeli půlnoční zvony. Na hřebenech Jizerek bylo ale ticho. Jen v dálce jsme slyšeli cosi, co by mohly být dělobuchy, ale nebyli jsme si jistí.

Déšť tiše šuměl a my jsme si s Mirkou připili na nový rok 2019. V duchu jsme si vyslovili naše přání a v paměti nám bleskově prolétly události minulého roku. Nejlepšího v našich životech. Byli jsme zmrzlí a mokří, ale šťastní. Svět kolem nás ozařovaly jen naše lampy, jinak nic.

Pokračovali jsme dál. Dívali jsme se na nový svět před námi a uvědomili jsme si, že takhle to opravdu chceme. Mohli jsme sedět v teple u kamen, ale ten zimní, zasněžený a mokrý noční svět před námi je to, co jsme chtěli zažít, ale ještě před několika hodinami jsme o tom ani nevěděli.

Přejeme vám, abyste i VY v novém roce 2019 zažívali samá krásná rozhodnutí, i když třeba nebudou moc příjemná. Pak si ale uvědomíte, že jste to takto opravdu chtěli.