Před nedávnem jsem vyjel do sedla Passo Stelvio. Je to druhé nejvyšší sedlo v Alpách ve výšce 2760 m.n.m. Nahoře jsem si dal velký hrnek čaje a čekal na ostatní kamarády z našeho zájezdu, kteří se odvážili nahoru také vyjet. Postupně přijížděli. Pak ale také dorazila rodinka našich kamarádů z Olomouce.

S rodiči jela společně šestnáctiletá dcera Alena. Její dojezd byl velmi emotivní. Byla konečně nahoře a neudržela slzy a plakala. Byla to kombinace absolutního vysílení a únavy společně s úlevou a pýchou, že to dokázala. Jak říkal její otec, byla letos na kole asi čtyřikrát.

Aby toho nebylo dost, přijel tatínek od dalších dcer, které také Stelvio zdolávali. Na vrcholu byl první a jel děvčatům naproti. Za půl hodinky do sedla přijely i patnáctiletá Karolína a dvanáctiletá Denisa.

Všeobecně se má za to, že dnešní mládež je líná a má špatnou fyzickou kondici. Možná je to pravda, ale jsou výjimky. Tato tři děvčata mě přesvědčila, že to zase není tak špatné. Výjezd na Stelvio patří k úžasným výkonům. Nezbývá než smeknout, vyseknout poklonu a konstatovat: „Děvčata, jste úžasná, že jste to dokázaly“.

Co si o tom myslíte vy? Už jste tam také vyjeli nebo se na to chystáte? Možná to pro vás bude představovat motivaci. Přeji vám silnou vůli.

Poznámka: Dobrovolný výjezd na sedlo Stelvio je při zájezdu: ITÁLIE-ŠVÝCARSKO, NÁDHERNOU JABLOŇOVOU KRAJINOU NA KOLE.

Fotografie z této akce jsou ve Fotogalerii ZDE>>>>