Silvestr na sněžňákovi s Honzou Kopkou

Sneznak

Dva dny před Silvestrem nám zavolal náš kamarád a dobrodruh Honza Kopka a říkal: „Je moc krásné počasí, naprosto ideální podmínky a tak jedeme na Silvestra na sněžných kolech přejezd Krkonoš. Budeme bivakovat pod hvězdami.“
„Dobře, to bude moc pěkné“, odpověděl jsem mu.
Honza se rozzářil a řekl: „To je super, tak s vámi počítáme“.

Popravdě řečeno, vůbec jsem nepomyslel, že bychom s ním někam mohli jeli. Na sněžňákovi jsem nikdy neseděl a když jsem na běžkách někoho na těchto kolech potkal, byl jsem docela naštvaný, že ničí stopu. Najednou jsem byl postaven do situace, že sám budu na tomto kole přejíždět Krkonoše, na Silvestr spát v mrazu venku a že to budu já, na koho budou lidi nadávat.

31. prosince 2016 odpoledne naše skupinka sedmi cyklistů stála na vrcholu Černé hory. Bylo nádherné inverzní počasí, které na Silvestra člověk jen tak nezažije. Zářilo slunce a teplota mírně pod nulou. Celá krajina pod námi byla zakryta inverzními mraky. vypadalo to jako oceán, ze kterého vystupovaly ostrůvky vyšších kopců a v dálce byla vidět Šumava a snad i Alpy.

Vyrazili jsme na kolech už s čelovkami na hlavách směrem na Výrovku a dále na Luční boudu. Našim cílem byla Moravská bouda a vedle ní chata Špindler, kde máme kamarády, kteří na nás čekali a kde jsme chtěli oslavit Silvestra. Sněhu bylo velmi málo. Na sjezdovkách byl snih umělý, ale stopa jen špatná a zledovatělá. To nám ale moc vyhovovalo. Běžkaři nám nenadávali, protože jsme potkali jen ty nejdrsnější, kteří se do takových podmínek odvážili. Nešlo jim ani tak o sportovní výkon, jako spíš o to, dostat se na nějakou boudu, kde s předstihem začnou oslavy Nového roku.

Sneznak

Velmi podobně to vypadalo i s námi. Jeli jsme od chaty k chatě a na každé jsme se zdravili se známými a s kamarády, které jsme všude potkávali. Byla to až neuvěřitelná a nečekaná setkání. Proto náš postup byl velmi pomalý a hodně jsme se zbrzdili i na Luční chatě, kde probíhal Silvestr uzavřené společnosti a kam nás vůbec nechtěli vpustit. Dovnitř jsme se dostali s tím, že venku už panuje velký mráz a že si dáme jen jedno pivo. Personál byl nepříjemný, ale hlavní vedoucí Klára byla naopak moc milá. Asi pochopila, že můžeme skomírající zábavu trochu rozproudit. Opravdu se tak stalo díky Honzovi, jehož osobní kouzlo zapůsobí skoro na každého. Tentokrát to byla právě vedoucí a navíc i zpěvačka, která se starala o hudební zábavu. Na prázdný parket se vřítila naše rozjařená skupina a začal divoký tanec. Skončilo to houslovým sólem zpěvačky v Honzově náručí. Sama řekla, že se jí nic takového ještě nestalo a od této chvíle už měla, stejně jako vedoucí, oči jen pro Honzu. Když jsme odcházeli, loučila se s námi se slovy: „Nenechávejte mě tady samotnou, co si tu bez vás počnu“.

Naše noční snowbiková jízda pokračovala dále. Půl hodiny před půlnocí jsme konečně dojeli až na Moravskou boudu. Jízda byla nádherná. Byl už velký mráz, ale podklad pevný, nikde jsme se nebořili ani neklouzali. Na cestu nám svítilo asi milion hvězd na nebi nad námi a k tomu úzký srpeček Měsíce. Oslava Nového roku byla v teploučku vytopené chaty. Nechyběl ani novoroční taneček duc duc, zde probíhající diskotéky. Pak už byl ale čas jít se trochu prospat, protože nás čekala ještě celodenní jízda po zbylé části krkonošského hřebene a přes Jizerské hory až do Jablonce nad Nisou.

Dotlačili jsme naložená kola do lesa kousek za Moravskou boudou a zalehli do sněhu pod hvězdnou oblohou. Noc byla poměrně příjemná, protože teplota neklesla pod mínus šest stupňů. Ráno nás probudilo sluníčko, které se plnou silou opřelo do našich spacáků. Byl před námi nádherný první leden. Po snídani na chatě jsme postupně jeli nahoru a dolu až na Sněžné jámy. Po červené značce jsme pořád po polsko-české cestě dojeli až do polských Jakušic. Zde jsme napojili na Jizerskou magistrálu a přes Jizerku jeli na Josefo-dolskou přehradu a přes Hrabětice dolu do Jablonce, kde sídlí SUNBIKE.

Dojeli jsme večer kolem deváté hodiny. Zase za tmy a s čelovkami a zase za docela velkého mrazu. Náš první den roku 2017 byl dlouhý a náročný. Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. To znamená, že i v tomto roce si ještě dost zajezdíme na kole a také budeme mít určitě moc krásné počasí a dobré podmínky. Na tento Sivestr a Nový rok nikdy nezapomeneme. Byl to pro nás velmi nový a intenzivní zážitek, jeden z nejkrásnějších Silvestrů a jeden z nejkrásnějších prvních dnů roku nového. Moc ti děkujeme Honzo. Fotky z akce jsou v naší FOTOGALERII-ZDE

To top