Jak jsem zaslechl tuto větu, hned jsem si uvědomil hloubku myšlenky, která je v ní obsažena. Máme za sebou období, kdy se nedalo moc cestovat. V letošním roce v létě to ale už s jistým omezením zase šlo. Jezdíme po světě autem, autobusem i na kole. Pořád okolo sebe vidíme měnící se krajinu, řeky, hory, moře, vesnice i města. Nyní se na ně ale díváme jinak než dříve.

Uvědomujeme si, že jsme tu krásu už nikdy nemuseli vidět. Vážíme si každého okamžiku, kdy se můžeme volně a zhluboka nadechnout.

Jak jsem zaslechl tuto větu, hned se mi vybavilo několik úžasných okamžiků, které si už budu navždy pamatovat.

– Byl to třeba pohled ze skalnaté hrany kaňonu Verdon do hlubiny pode mnou.

– Byl to pohled na modrou hladinu jezera Achensee z chaty nad jezerem.

– Byl to vítr ve vlasech, který foukal, když naše loď plula kolem majáku na okraji ostrova Hvar.

– Bylo to zvonění zvonu přání v kostele na ostrůvku v jezeře Bled ve Slovinsku.

– Byl to skok do ledové vody řeky Soča uprostřed parného dne.

– Byl to hustý déšť, ve kterém jsme jeli na kole do města Colmar ve Francii.

– Bylo to světlo v očích malé Týnky, když s námi sjela těžký terén nebo když skočila z horní paluby lodi do moře.

Takto bych mohl pokračovat dál a dál. Jak napíšu jeden „okamžik“, hned se mi vybaví další a další. Je to nádherný pocit, že máme možnost něco opravdu krásného zažívat a pamatovat si.

Jsem šťastný, že při tom nejsme sami. Věříme, že vy všichni, kteří jste s námi v letošním roce někde na cestách byli, jste na tom podobně.

Jsou také u vás okamžiky, které si chcete pamatovat? Napiště nám je!