Jarní cyklistická Mallorka je vždycky úžasná. Proto jsme se i na letošní moc těšili. Pak se ale cosi zvrtlo a svět začal zaplavovat virus. Jarní Mallorka se pomalu začala rozptylovat. Někteří cyklisti jí využívali už od začátku února, ale většina se tam na kolo teprve těšila.

Pomalu se začala zavádět různá ochranná opatření. Panika zachvátila republiku. Využili jsme poslední možnosti a odletěli na Mallorku. Hlavním důvodem bylo osobně se domluvit s ředitelem hotelu, aby nám vrátil zaplacené pobyty našich klientů. Chválil naší dlouholetou spolupráci a jako dobrému partnerovi přislíbil, že nám peníze pošle přednostně.

Když už jsme na Mallorce byli, chtěli jsme také samozřejmě jezdit na kole. V naší spolehlivé půjčovně kol Belori-bike jsme si vzali dva krásné Gianty a vyrazili. První vyjížďka byla jako vždy do městečka Petra, vzdáleného asi 45 km od našeho ubytování. V krásném jarním slunečném dni se pěkně šlapalo a cesta rychle ubíhala.

Náměstíčko v Petře bylo plné stolečků a číšníci roznášeli kávu a pomeranče. Plno bylo asi ze dvou třetin, ale cyklisti byli všude okolo. Pohodová a klidná atmosféra. „Café con leche“, výborné jako vždy. Na stůl nám položili talíř plný místních, šťavnatých a sladkých pomerančů. No prostě úžasné.

Cestu zpět jsme trochu pozměnili a protáhli, ale jelo se výborně. V hotelu bylo na  sobotní večeři skoro plno. Už jsme se těšili na další den. V neděli jsme chtěli dát trasu kolem letiště a nahoru na Santa Marii a Valldemossu. Večer nám ale zkazily zprávy, že i ve Španělsku začínají být velké problémy s virem. Na pondělí se očekávala opatření proti šíření viru.

V neděli ráno po snídani jsme vyrazili. Jelo se zase dobře. Rozhodli jsme se pro malý přídavek přes městečko Bunyola. Je to pořád do mírného kopce. Už jsme byli jen asi 2 km od ní a proti nám jezdilo víc a víc cyklistů. Policie všechny cyklisty vracela zpět.

Co se dalo dělat? Také jsme se otočili a bez přídavku pokračovali podél hor a pak závěrečným pětikilometrovým stoupákem až do Valldemossy. Dojeli jsme až do města proslaveného vztahem mezi Fryderykem Chopinem, který na Mallorku přicestoval v roce 1838 společně se svojí partnerkou George Sandovou, ambiciózní francouzskou spisovatelkou. Doufal, že mu pohyb na zdejším vzduchu uleví od zdravotních problémů spojených s jeho tuberkulózou.

Projížděli jsme na kole ulicemi, ze kterých na člověka sálala historie. Mimo místních zde nebyli žádní turisté. To bylo velmi zvláštní. Dojeli jsme až před cukrárnu s kavárnou, kde se prodává vyhlášená čokoláda. Koupili jsme si dva šálky. Paní prodavačka nás upozornila, že si čokoládu musíme vzít ven. Tak jsme si sedli venku na od sluníčka vyhřátý parapet.

Za chvíli k nám přišel policista. Už před tím jsme ho viděli, jak několika osamělým lidem něco říká. Velmi slušně nám vysvětlil, že si máme vypít čokoládu a odjet do hotelu.

Z Valldemossy jsme jeli pořád dolů až do hlavního města Palma de Mallorca. Ulice se vyprázdnily a auta zmizela. Hladce jsme projeli po jindy plných bulvárech až k moři. Pokračovali jsme necelých deset kilometrů po pobřežní cyklostezce až do Platja de Palma, kde je náš hotel. Lidé skoro zmizeli, přestože bylo krásně teplo a svítilo sluníčko. Na plážích bylo jen asi deset opalujících se lidí. Během jízdy podél moře nás třikrát zastavila policejní auta. „Kam jedete“, ptali se policisti? „Vracíme se do našeho hotelu“, odpovídali jsme. „Muy bien, pokračujte“, usmáli se a nechali nás jet dále.

Po nedělní večeři jsme šli do hospůdky k Cirovi. Dvě pivečka jako vždy, jen málo lidi okolo nás. Pak obsluha rychle přepnula televizi a my sledovali vyjádření španělského premiéra. Od pondělí se vyhlašuje zvláštní stav. Bude zákaz vycházení a další opatření. Na Mallorku se to vztahuje také. Asi je čas odjet, napadlo nás!

Na Mallorce jsme zůstali ještě dva dny. Byli jsme ve spojení s konzulem, zástupcem Ministerstva zahraničí České republiky. Jediná jeho rada byla, abychom si rychle našli nějaký let a odletěli domů. Uvažuje se o uzavření letového prostoru. Také ostatní cyklisti v našem hotelu začali balit a různými letadly odlétali domů. Někdo do Berlína, někdo do Vídně. Podařilo se jim přebukovat lety. Letěli tam, kde měli auta a pak rychle domů. Začali jsme hledat nějaké lety, jak se rychle dostat pryč ze zavřené Mallorky.

Podařilo se. V úterý večer jsme odletěli do Madridu. Tam jsme přečkali noc v odbavovací hale a brzy ráno, společně s dalšími turisty a studenty, odletěli do Prahy.

V Praze na vylidněném letišti nebyla naprosto žádná speciální opatření pro ty, co přiletěli! Jen pasová kontrola nám oznámila, že máme zavolat svému obvodnímu lékaři.

Začala nám karanténa. Respektujeme jí, protože jsme se vrátili z rizikové oblasti. Jsme optimisti a budeme věřit, že do dvou měsíců se současná krize zvládne a zase vyrazíme do světa na kolo. Cyklistika je náš svět a my chceme, aby se nám vrátil.

Několik málo cyklistických fotek z této cesty na Mallorcu je ZDE-MALLORCA.