Servírka Mariana byla sympatická štíhlá žena ve věku asi 50-60 let. Ten se nedal odhadnout.  Ne že by to bylo neslušné, ale proto, že to prostě u takové sportovně vyhlížející dámy opravdu nešlo.

Při jedné večeři se nás slušně zeptala, kde jsme dnes jezdili na kole? Trochu jsem se chtěl pochlubit a tak jsem jí říkal, že jsme vyjeli až na vrchol Kronplatzu do výšky 2275 m. Usmála se a odpověděla: „Tam jsem dnes na kole byla také“.

Můj úsměv trochu posmutněl. Nevěřícně jsem se ptal, jak to mohla před prací stihnout, když nám to trvalo nahoru tři hodiny. Mariána odpověděla, že to jela hodinu a půl. Úsměv mi pohasl ještě víc.

Aby to nevypadalo, že v Jižním Tyrolsku jezdí každá servírka na kole jako závodnice, musím podat vysvětlení. Po dalším rozhovoru jsme se dozvěděli, že je sportovní maminkou. Její syn pracoval v týmu pro našeho cyklistického olympionika Jardu Kulhavého. To už trochu vysvětluje.

Po roce jsme se zase vrátili pod Kronplatz. Objevili jsme možnost, jak se nahoru na kole dostat v lepším čase. Přímo severní stěnou, kde jsou dvě černé sjezdovky, se klikatí kamenitá lesní cesta, která se po jedenácti kilometrech vyšplhá na vrchol.

Vyrazili jsme odhodlaně na kolech vzhůru s tím, že se chceme dostat na čas servírky Mariany. Výjezd byl naprosto brutální! Stoupání bylo tak prudké, že se téměř nedalo jet jinak, než v sedě. Jakmile se člověk postavil, zadní kolo ihned ve štěrku prokluzovalo.

Na vrchol jsme vyjeli. Já jsem si asi v polovině stoupání říkal, že to vzdám. Nevzdal jsem to, ani jsem nesesednul s kola.  Nemusím asi ani říkat, že na čas servírky Mariany jsem se nedostal. 

Zkusíte si také pokořit čas Mariany? Pojeďte si to zkusit do Jižního Tyrolska.

Fotografie z této akce jsou ve Fotogalerii ZDE>>>>