CHORVATSKÁ ISTRIE – NEOBJEVENÝ RÁJ PRO HORSKÁ KOLA

Blížil se podzim a deprese sílila. Nejen deštivé dny a padající listí, ale také neustálé zprávy o počtu nakažených a mrtvých ve sdělovacích prostředcích, situaci jen umocňovaly. Normální člověk měl jen dvě možnosti. První: propadnou melancholii a sáhnout po antidepresivech. Druhou: sebrat se a utéct z této republiky někam do normálnějšího světa.

Neutíkali jsme daleko. Tentokrát pod tlakem neustále se utahujících šroubu, jsme odjeli jen do Chorvatska. Po příjezdu na Istrii jsme se jen divili. Cestou nebyly žádné kontroly, žádná opatření na hranicích a ani téměř žádný provoz. Prosvištěli jsme 900 km a ráno jsme už vyndali kola na první cyklistiku po legendární Parenzaně.

Parenzana je cyklistická trasa dlouhá 123 km, která vznikla na tělese bývalé železnice. Název Parenzana vznikl z italského názvu města Poreče – Parenzo. Istrie totiž byla několik století součástí Benátské republiky. Do dneška jsou všechny názvy obcí na Istrii dvoujazyčné. V chorvatštině a italštině. Parenzana vede většinou daleko od pobřeží a jako had se kroutí a protíná dnes poměrně zapadlé obce západní Istrie. Ostře se zařezává do okolních členitých a bočními údolími rozdělených kopců. Je na ní mnoho viaduktů a tunelů. Cestou je také spousta starých nádraží. Dnes se tu však místo vlaků prohánějí cyklisté. Díky přeshraničnímu projektu „Cesta zdraví a přátelství“ (Put zdravlja i prijateljstva) a penězům z Evropské unie bylo těleso bývalé železnice upraveno na cyklistiku.

Na slovinské a italské straně je trasa částečně vyasfaltována. Na straně chorvatské má původní ráz, byla vyčištěna od rostlinstva, nasypán a utemován jemnější makadam, na exponovaných místech (např. na viaduktech) byla instalována zábradlí a stezka dostala i orientační ukazatele a informační tabule.

Celá myšlenka obnovy trati pro cyklisty vznikla v roce 2002, kdy se slavilo její sté výročí. Železnice Parenzana byla postavena v letech 1900 až 1902 a umožnila rozvoj zaostalých oblastí Istrie, vývoz zemědělských výrobků jako olivového oleje, ovoce, vína a samozřejmě i přepravu turistů na istrijské pobřeží. Vlaky po ní jezdily až do roku 1935, kdy musela ustoupit rychlejším a efektivnějším automobilům.

Trasa měla 33 zastávek a klikatila se istrijským vnitrozemím z Poreče přes Višnjan, Vižinadu, Motuvun, Oprtalj, Grožnjan, Buje, Savudriji, Sečovlje, Portorož, Izolu, Koper do Terstu. Dnes by trať vedla přes území tří států, a to územím Itálie 13 km, Slovinska 32 km a Chorvatska 78 km.

Po první, asi 75 km projížďce, jsme dojeli do Poreče, kde jsme se ubytovali. Počasí se postupně pořád zlepšovalo až do posledního dne našeho pobytu, kdy jsme dojeli na molo s výhledem na siluetu města Poreče. Dali jsme dvě hodiny listopadového opalování a koupání v Jadranu.

Během celého pobytu jsme projížděli jednu trasu za druhou. Skoro vždy se nám podařilo zkombinovat trasy tak, že jsme jeli víc než 50 % po kamenitých terénních cestách. To nás bavilo nejvíce! Přitom ale nebyla žádná velká stoupání a cesty vedly i podle moře. No prostě krása. Užívali jsme si cest, kam auta nejezdí. Projížděli jsme všudypřítomnými olivovými háji, ale i poli plných dýní. Pokud jsme jeli podél moře, modrá hladina byla příjemným zpestřením.

Mimo slavné Parenzany, kterou jsme celou projeli, jsme objevili další nádheru. Velkou atrakcí Istrie je Limský kanál. Je to obdoba norského fjordu. Než se ale tento strmý kanál prudce zanoří do moře, vede desítky kilometrů od města Pazin. Velká část dna kaňonu je nesjízdná. My jsme ale objevili nádherný úsek, kde je hezká makadamová cesta. Okolo nás byly strmé stěny, které postupně přešly do skalních masívů. Projížděli jsme okolo hradu Dvigrad a několika kapliček. Ve finále jsme přejeli silnici a dojeli do přístavu, kde vyjíždí lodě na prohlídku Limského kanálu. Úžasný zážitek, úžasná cyklistika.

Celkem jsme jezdili týden a připravili krásné nové trasy. Většina cyklistů na Istrii jezdí na silniční kola. Naše trasy jsou ale mnohem lepší než rozbité silnice. Bez horského kola to nejde, ale člověk pozná život obyčejných lidí v zastrčených vesničkách. Viděli jsme sklizeň oliv i vinných hroznů. Viděli jsme desítky stařičkých traktorů, jak pořád ještě pomáhají na kamenitých políčkách. Pak jsme ale dojeli do Poreče, Vrsaru nebo Rovinje a byli v jiném světě. Ve světě masové, pohodové turistiky. Většina návštěvníků to, co jsme na kolech projeli, nikdy neuvidí.

Tak neváhejme a pojeďme na kolo na Istrii. Skloubíme zde pobyt u moře v příjemném hotelu nebo apartmánu s cyklistikou na makadamových cestách. Projedeme uprostřed olivových hájů, hlubokými lesy a kaňony, ale také podle moře. Co může být více?

Podrobný článek o Parenzaně od Slávky Chrpové (iVelo) je ZDE-PARENZANA.

Fotky z této akce jsou ve FOTOGALERII-ZDE.

To top