Mallorca 2015 začala úplně super. Změnou hotelu. SUNBIKE uzavřel smlouvu s novým hotelem a naše skupina si výrazně polepšila. Jak kvalitou ubytování, tak kvalitou jídla, ale i lidmi, se kterými jsme se tu setkávali.

Problémem bylo, tak jak to v posledních letech bývá zvykem, počasí. Skoro všichni říkali, že to bylo nejhorší počasí, jaké zažili. A jak to už bývá, tak do našeho příletu bylo hezky a po našem odletu bylo zase už hezky. Já si ale myslím, že to zas tak strašné nebylo. Hodl jsme se zas až tak moc nepotili. Kilometrů jsme ale najezdili dost a myslím, že všichni byli spokojeni. Skoro všichni měli splněný limit 1000 km a někteří se dostali i 1300 km za pobyt s tím, že část kilometrů byla v horách. Vyjadřuji uznání a samou chválu.

To platí při lyžování v rakouském Nassfeldu. Letošní  povánoční lyžování bylo v podobném duchu.

Nejdříve to ale vypadalo, že se nám to nepodaří. První dny po vánocích byly všude jen zelené louky a kamenité svahy. Na několika sjezdovkách byl technický sníh. Vypadalo to, že lyžování nebude možné. Naštěstí se lyžovalo docela dobře. Když se ale jede do Itálie na kávičku, musí lyžař jet několika zkratkami nebo přes dětský lyžařský svah. Nyní to ale nebylo možné. Dostali jsme také informaci, že naše milá hospůdka je zavřená.

Už jste slyšeli o Mattovi Hardingovi? Jestli ne, tak čtěte dále. Stojí to za to. Článek je totiž o cestování. To máme všichni rádi a už zase bychom byli nejraději někde na cestách. Jak to ale udělat. Máme tolik práce a tak málo času. A hlavně – kde na to vzít?

Matt Harding to vyřešil. Dnes se už celý svět ptá: „Do čerta? Kde je dnes Matt Harding?“ Znamená to, že celý svět sleduje, kde se vynoří bláznivý tanečník Matt. Všichni se k němu chtějí přidat a zatancovat si s ním. Tím se totiž nejvíce proslavil. Natáčí krátká videa na různých, více či méně zajímavých, místech na celém světě. Ty pak přes YouTube obletí svět. A není sám. Lidi čekají, kde se objeví a přidávají se k němu, tancují s ním a jsou s ním na jeho videích.

Podívejte se na video Matta Hardinga. Zasmějte se a vydejte se na cesty po celém světě.

Naše známá chtěla koupit kolo pro dceru. Jela tedy k jednomu nejmenovanému prodejci kol. Vstoupili do prodejny a pan prodavač kol jim řekl: „Co chcete?“ Dcera se právě vrátila z delšího pobytu v západní Evropě. Ustrnula a ptala se maminky: „Co to je? V zahraničí jsem se stakovým přístupem ještě nesetkala.“ Sebrali se a jeli tedy k dalšímu prodejci kol. Měl jich na patře kolem stovky a určitě by je rád prodal. Když vstoupili do prodejny, bylo 11.55 hodin. Pan prodavač jim řekl: „Za pět minut zavíráme a jdeme na oběd.“ Dcera se zeptala maminky: „Co to zase je?“ Prodavač znejistěl a řekl: „Tak když už jste tady, co chcete?“ Tak jeli k dalšímu prodejci kol. Tam už bylo všechno úplně jinak. Srdečné přivítání, úsměvy a laskavé jednání.

Tak si tak říkám, jak ti předchozí prodejci vůbec mohou existovat a kdo od nich něco kupuje. Je to zaběhnutá rutina? Uvidíme, jak to s nimi dopadne za pár let. Kdo z nich tady bude a kdo zanikne.

Protože se SUNBIKE také snaží o maximálně vstřícný a kamarádský přístup ke svýn zákazníkům, dali jsme se s tím ochotným a „schopným“ prodejcem kol dohromady a připravili pro vás super nabídku. Je to firma Bronec sport. Každý, kdo v minulosti jel se SUNBIKE na zájezd nebo s ním pojede, dostane při zakoupení nového kola slevu 10%. To si myslím, že už je něco, nad čím se je potřeba zamyslet. Tak přemýšlejte!

Mont Ventoux je moje oblíbená hora. Trčí ze skoro rovinaté Provence do výšky 1912 m nad mořem. Díky tomu je také už z dálky dobře vidět. Když člověk začne svůj pobyt třeba ve slavném Avignonu, stačí vylézt do parku nad papežským palácem a první co v dálce uvidíte, bude Mont Ventoux.
Mont Ventoux je postrach Tour de France. Většinou jednou za dva roky si to slavný závod namíří na tuto horu. Vražedné stoupání prověří každého cyklistu. Má také na kontě už několik úmrtí. Například závodník Tom Simpson. V roce 1967 zde během 13 etapy ve věku 29 let zkolaboval. Nezemřel ale na to, že by byl kopec prudký, ale že se předávkoval efedrinem.
Tak i letos, při našem tradičním zájezdu do jižní Francie Provence, vyrážíme k vrcholu. Je tak krásné vyjet na vrchol a kochat se úžasným výhledem na všechny strany. Letos se nám to asi nepodaří. Předpověď je nepříznivá a budeme rádi, když nás nespláchnou přívalové deště.

Vogar, Vogel, Vršič – vrcholové výzvy.
Vyzkoušíme vytrvalost, vyrazíme vpřed a výš.
Voda ve vzduchu, vlhko ve výstroji. Vyjma vichru, vánice, vyzkoušeno vše.
Vzdát? Vydržíme! Vidina vířivky vlévá vůli.
Vodrovnáme vrstevnice, vydlážděné voblouky.
Vítězíme, vidíme vrchol! Vivat vedoucí, vďaka, vaši výletníci.

Napsala MUDr. Jiřina Pintová při deštivém srpnovém zájezdu do Julských Alp. Moc děkujeme.
Podívejte se na fotografie z tohoto zájezdu do Julských Alp ZDE-JULKY.

Každý rok pořádáme alespoň jeden zájezd, který je věnovaný rodičům s dětmi. Motivací pro účast na takovémto zájezdu je dítě do 10 let zdarma, když jedou dva dospělí jako doprovod. A tak se nám vždy sejde skupina lidí s dětmi a společně zažíváme, jaké to je, když se jezdí po krásných cyklostezkách a i trasách v horách.
Před zájezdem volají maminky a ptají se, jak jsou trasy dlouhé. Já trochu vyhýbavě tvrdím, že tak kolem 30 až 40 kilometrů. Maminky odpovídají, že to by jejich potomek mohl vydržet. Pak nastane skutečnost. Děti všech věkových skupin hravě jezdí i 50 kilometrů denně. Rodiče nebo prarodiče za nimi supí a někdy skoro nestíhají. Tatínkové také občas zatlačí, ale to je přece samozřejmost.

Moji milí cyklističtí přátelé….nedá mi to, abych se s Vámi nepodělila o zážitky na opravdu pohodovém zájezdu do Julských Alp…. To, že mne uchvátila příroda, o tom není pochyb, mnoho jezer, řek, vodopádů s průzračně čistou a chladivou vodou, stejně tak upravené cyklostezky (jak asfaltové tak šotolinové) a silničky bez aut a příjemní lidé, s kterými se česky domluvíte….pro místní jsme byli „kolesáry“, obdivujíce naše kola a výbavu, v neposlední řadě i „sunbikové dresy“…..
V obou hotelech byla možnost saunování a v tom „honosnějším“ i wellness centrum, jídlo formou švédských stolů, takže ač nerada připouštím….nezhubla jsem…zase jsem si nějaké to kilčo přivezla domů…. V místních hospůdkách se nedalo odolat kávě s jejich specialitou “Kremšnita“, kterou si ale celý český zájezd přejmenoval zkráceně na „kremeš“..což znamenalo smetana. Neuniklo nám, jak místním číšníkům cukaly koutky…

Překvapit člověka může spousta věcí. Zprávy v televizi, krajina během dovolené, ale také lidi. Myslím tím lidi, kteří žijí v horách kolem Julských Alp, ale i všechny účastníky našeho cyklistického zájezdu. Právě jsme se totiž vrátili z cyklistického putování po těchto nádherných Alpách. Trasy na kolo vedou údolími a podél řek s průzračnou vodou, ale také do kopců v horách. Je tu obávaná sedlo Vršič (1611 m.n.m.), populární cíl všech náročných cyklistů. Slovinská televize při přenosech Tour de France několikrát toto sedlo zmiňovala, aby si diváci mohli udělat porovnání se sedly v Alpách, kde se Tour jede.

Zase jsme se plavili na jedné z našich lodí po nádherně vonících dalmáckých ostrovech. Jedná se o pobyt na motorové jachtě asi pro 25 lidí, kde vaří chorvatský kuchař a spí se v kajutách po dvou lidech. Přes den putujeme na kolech nahoru a dolu po chorvatských ostrovech. Každý den jiný ostrov a přespání v jiném přístavu. Každý den koupání a odpočinek na pláži na jiném místě. Každá kávička, pivo Karlovačko nebo vínečko v jiné hospůdce. Není to úžasné?

Přestože sem jezdíme už léta, vždy nám znovu a znovu vyrazí dech krása těchto ostrovů. Někteří z našich klientů se ptají: „Nenudí tě to, jezdit sem znovu a znovu?“. A já se musím smát a vysvětluji, jak je to úžasné zase být tady. Už proto, že tu skoro všechny cesty a zákoutí znám, je to tu krásnější. Setkání s místními lidmi, kteří mě už dobře znají a vítají mě s rukou nataženou k pozdravu, je velice příjemné. Takže moje odpověď je: „Jezdím sem čím dál raději!“.