Cesta: home » blog

Blog

Někdy kolem roku 1985 se začala rušit stará železniční trať mezi Tarvisiem a Udine, která vedla i dále do Rakouska a Kranjské Gory ve Slovinsku. Nová se zavrtala do železničních tunelů. Na povrch staré železnice se začal kolem roku 2005 pokládat asfalt a vznikla nádherná a na světě možná jedinečná cyklostezka. Celá trasa se nazývá AlpeAdria. Vede ze Salzburgu až k moři do Grada.  Úsek po bývalé železnici se jmenuje Pontebbana. Je to už víc než 30 let, co zde nejezdí vlaky.

Letos v létě jsme sjížděli od rakouské hranice po novém asfaltu k nádraží do Tarvisia. Veliké nákladové nádraží zelo prázdnotou. Pak už je to jen kousek na hlavní nádraží uprostřed města. Normálně potkáváme jen cyklisty, ale tentokrát se v dálce objevila modře oblečená postavička. Rychle se blížila a mně se hned v paměti vybavil pan průvodčí, který nám v místní lokálce z Litvínova do Děčína štípal hnědé kartónové jízdenky.

To už jsme ale byli blízko sebe. My na našich kolech jedoucí do Tarvisia a nádražák, jdoucí pěšky proti nám z města. Šokovaně jsem si ho prohlížel. Modrá uniforma, opasek a za ním zastrčené kleštičky na štípání jízdenek. Minuli jsme se a vzdálenost se rychle zvětšovala. Pak mi to teprve došlo. Kde se tady vzal průvodčí z vlaků, když už tady žádný třicet let nejel? Jak je možné, že jde po železnici, která je už skoro dvacet let zakrytá asfaltem a prohánějí se na ní jen cyklisté?

Průvodčí zmizel v dálce a já jsem si připadal jako v Čapkově povídce o stopě uprostřed zasněžené pláně. Kdo udělal tu stopu? Odkud a kam šel? A kde se tady vzal průvodčí s kleštičkami na štípání jízdenek? Nevíte někdo? 

1srpen2017 Cyklistický úsměv Diskuse: 0

Cyklistika je krásný sport. Je úžasná, ale náročná. Občas dá zabrat jak profesionálům, tak i rekreačním cyklistům. Důležité ale je, dělat jí s úsměvem.

Většinou jsou trasy, které bývají pro účastníky zájezdu připravené, docela lehké. Občas se ale stane, že se „nějak“ prodlouží a dají skoro všem cyklistům docela zabrat.

Na poslední akci do Jižního Tyrolska všechno probíhalo hladce a podle plánu. Po dvou krásných dnech na kole jsme před večeří seděli na terase a povídali si. Byla s námi i Miluška. Miluška je naše kamarádka, která společně se svým přítelem jezdí na cyklistické zájezdy. Rozhodla se, že se půjde do pokoje za svým přítelem podívat. Trošku se jí zastesklo a chtěla být s ním.

Vešla do pokoje. Přítel ležel na posteli. Srdce jí zaplesalo. Vítal jí se širokým a vřelým úsměvem. Když se ale nepřestával smát, tak jí napadlo, že něco nebude v pořádku. Pak si teprve povšimla jeho zkroucených nohou a zaslechla sténání. Přítel byl v zajetí křeče, která zkroutila jeho tělo a na tváři mu způsobila škleb, který Miluška nejdříve považovala za šťastný úsměv. Jaké to bylo zklamání, že úsměv nepatřil jí. Byl to jen projev boje se silnou křečí.

A tak pozor kamarádi cyklisti. Při sportu a cyklistice zvláště dodržujte pitný režim a berte si minerály. Jinak by vás mohla dostat křeč a někdo by si třeba mohl myslet, že se na něj vyzývavě usmíváte. A to by mohl být problém :-))

Pohodové cyklistické zájezdy bez křečí jsou ZDE-CYKLOZÁJEZDY.  

15květen2017 Novodobí gladiátoři na kolech Diskuse: 0

Když se díváme v televizi na velké cyklistické závody jako je například Tour de France, s napětím čekáme, kdy přijde pád. Pak se to stane. Cyklisté padají, válí se po zemi nebo létají vzduchem přes řídítka. Kdyby se něco takového stalo nám, je minimálně na půl roku s ježděním konec. Závodníci na Girud´Itália nebo Tour ale vstanou, naskočí na kola a jedou dál. Jsou to novodobí gladiátoři na kolech.

Nikomu žádný pád z kola nepřejeme. Přesto nás ale tyto okamžiky magicky přitahují. Když k pádu dojede, křičíme: „To je ale strašnéééé!“ Musíme se fascinovaně divat na televizní obrazovku. Neodvrátíme se a díváme se dál.

Připravili jsme pro vás o tom na ukázku video, které demonstruje, co se děje na slavném etapovém závodě dvojic na horských kolech v Jižní Africe Cape Epic. Na více jak 1300 závodníků čekalo 691 kilometrů, které museli ujet za osm dní. I zde závodníci padají. Zase je musíme obdivovat. Jsou to gladiátoři na kolech. Jedou, padají, vstávají a zase jedou dál.

Jeďte se tedy projet na vašem kole a nebojte se. Vy nespadnete. Na to máme v televizi cyklistické pořady, kde účinkující jsou placení gladiátoři. Naše cyklistická vyjížďka bude plná pohody.

Video je ZDE-VIDEO.

Pohodové cyklistické zájezdy jsou ZDE-CYKLOZÁJEZDY.

10květen2017 Kolik ještě musí být mrtvých? Diskuse: 4

Bezohlední řidiči motorových vozidel nemilosrdně najížděJí do cyklistů. Jízda na silnici je nejen v České republice velký hazard se zdravím. Jak daleko to musí dojít, aby se něco změnilo?

Pondělí byl volný den. Prodloužené volno přímo vybízelo k delší cyklistické vyjížďce. V neděli jsme na silničních kolech jeli z Jablonce za kamarády na Máchovo jezero. Tam jsme přespali a v pondělí jsme zase frčeli nazpátek. Moc hezká trasa pro silniční kola. Až jsem se divil, jak všechno probíhá v pohodě. Na silnicích byl relativní klid a nikdo nás nijak neohrožoval ani když jsme jeli vedle sebe.

Domu zbývalo posledních 5 kilometrů. Zastavil jsem na kraji silnice, abych si něco upravil. Zezadu se vyřítilo auto. Přestože silnice byla naprosto prázdná, projel kolem mě asi ve vzdálenosti deseti centimetrů. „Tak to teda bylo o fous,“ konstatoval jsem.

Asi po kilometru jsme dojeli k místu, kde auto parkovalo a tlustý starší řidič se snažil vysoukat z vozu ven. Díval jsem se na něj. Chtěl jsem si ho dobře prohlédnout, abych viděl, jak vypadá potencionální vrah.

Co je?“ zeptal se řidič.
Málem jste mě srazil, víte to?“ zeptal jsem se.
A ty se divíš? Co tam tak blbě stojíš!“ odpověděl. „Táhněte si nazpátek do paneláků,“ dodal ještě.

Asi je jasné, že jsem se trochu neudržel a také jsem mu něco ostřejšího řekl. Jeli jsme dál a přiznám se, že jsem se trochu bál, že se za námi rozjede a smete nás ze silnice. Myslím, že by toho byl tento řidič klidně schopný.

Připomněli jsme si, jak před 14 dny v Itálii auto při tréninku zabilo závodníka Giro d´Itália Michela Scarponiho. Pak jsem se na internetu dočetl, že v úterý, den po našem incidentu, netrpělivý řidič smetl vítěze Tour de France Chrise Frooma. Zavodník vyvázl bez zranění, ale kolo bylo na odpis.

Známí závodníci jako je  Alberto Contador, Alejandro Valverde a další, vyzvali k rozsáhlé akci za větší bezpečí cyklistů na silnicích. „Počet nešťastných událostí narůstá a nic se nemění. Potřebujeme tvrdší tresty pro nezodpovědné řidiče,“ řekl Valverde. Joaquim Rodríguez dodal: „Kolik mrtvých ještě musí být, aby se změnil zákon?

Článek o Froomovo incidentu naleznete na iDnes ZDE-FROOM.

 

Cyklistika je stále populárnější. Najde se spousta dobrodruhů, kteří vyrazí na vlastní pěst na kole po Evropě. Někteří vezmou dokonce svoje děti a zážitek svobodného cestování předávají i jim. Vznikají tak nezapomenutelné vzpomínky. Důvodem je to, že jedete sami někam, kde to absolutně neznáte. Nevíte, kde budete spát a jíst. Nevíte, co se nachází před vámi.

Aby to nebylo zas až tak hrozné, je tu systém cyklistických tras po celé Evropě. Přehlednou mapku všech tras po Evropě naleznete na stránkách EuroVelo ZDE-MAPKA

Podle mapky si můžete naplánovat váš nejbližší cyklistický výlet. Jak typ vám může například sloužit cesta našeho kamaráda Romka, který s dětmi projel část trasy EuroVelo 12, která se jmenuje North Sea cycle Rout. Je dlouhá 5932 km. Kdo ale říká, že to musíte dát najednou? Romek o tom napsal hezký článek do časopisu Cykloturistika – Dovolená na kole 2017 ZDE-CYKLOTURISTIKA.

Název článku už trochu napovídá o co v něm jde: Kde příliv a odliv určuje měsíc, vítr a člověk.  Paříž, Brusel, Amsterdam – to bude svezení, žádné kopce, přesvědčoval Romek své děti, když už měl koupené jízdenky na letní expedici. Teprve pak v něm hrklo, že si vůbec neověřil, kterým směrem zde převládají větry! Jejich cesta se měla z největší části odbývat podél pobřeží Severního moře. Protivítr dokáže být nevítaným společníkem celé dny, a v otevřené přímořské krajině to platí trojnásob. Ale všechno dobře dopadlo a oni si užívali společně této cesty plnými doušky. Děti cestu vnímaly jinak než my, dospělí, a vůbec jim nevadil mokrý spacák, promočený stan, ani nijak zásadně neřešily, že zmoknou. A ani jednou neprohlásily, že už by je to nebavilo nebo že by už nemohly. 

To nejdůležitější co vám dnes chci oznámit je novinka, která ulehčí putování po trase EuroVelo 13, která se jmenuje Stezka železné opony. Pokud byste podobným objevitelským způsobem chtěli projet část od Lotyšska, přes Polsko, Německo, Česko, Rakousko, Slovensko až do Maďarska, je tu aplikace pro mobilní telefony. Díky ní budete vědět kam jet a co vidět. Nebudete bloudit! S ukončením roamingových poplatků 15. června tohoto roku budete moci být pořád on-line a na trase. Vzhůru za dobrodružstvím! Aplikaci si můžete stáhnout z PlayStoru-ZDE.

Kdyby se vám ale nakonec přece jen nechtělo mít až tak moc toho dobrodružství najednou, kdyby se vám zachtělo jezdit na kole ve společnosti podobných kamarádů, pojeďte s námi. SUNBIKE je tu pro vás.

 

 

Svět se nám mění před očima. Každý den dostáváme z nějaké světové metropole zprávu, že tam bouchla bomba nebo že teroristé zabili policistu. „Tak do Paříže se už nepodívám“, prohlásila jedna známá. „Proč by ses tam nepodívala? Vždyť to byl jen jeden policista!“, odpověděl jsem.

Mladí lidé vždy toužili po cestování. Nyní se situace mění. Už se nikomu moc nechce odjíždět, protože se bojí. Přesně o to jde jak teroristům, tak sdělovacím prostředkům. Probudit v lidech strach a nechat je utrácet peníze za spotřební zboží, místo cestování.

Cestování je přitom tak důležité. Otevře oči každému, kdo projede několik zemí a může porovnávat realitu, ve které žijeme s ostatním světem.

Jeden z největších českých cestovatelů je fotograf Jiří Kolbaba. Je úžasně optimistický a šťastný. To proto, že cestuje, vidí svět a potkává se s lidmi. „Svět se raduje a směje, my jsme ale uzavření a zakabonění. Načerpejme také štěstí a naplnění. Je to tak jednoduché. Nenechte se zastavit negativními zprávami a vyrazte do světa“, říká každému.

Co by pan Kolbaba poradil lidem, kteří chtějí jezdit po světě?

Že je důležité se zklidnit, nepředjímat černé scénáře, být optimisticky naladěný, pokorný a přitom také opatrný. Je prima si užívat svobodu, okolní krásu a radovat se ze setkání s domorodci. Svět je většinou dobrý. A že to, co vyzařujeme, se nám vrací zpátky.

Pokud byste nevěděli, jak s cestováním začít, pojeďte s námi na zájezd. Jsme šťastní, když potkáváme nadšené a bezvadné lidi, kteří chtějí poznávat, cestovat, sportovat a užívat si krás světa.

Zase, jak říká Jiří Kolbaba. „Spolucestující si nevybírám. Zatím jsem měl vždy štěstí na skvělé lidi s pevnou morálkou a ohleduplným chováním. Jsem lovec zážitků, informací a záběrů“. To samé můžeme říci i my. Máme štěstí na lidi a chceme s nimi cestovat. Nebojte se a pojeďte. 

 

Rozhovor s Jiřím Kolbabou naleznete na iDnes-ZDE.

Málokomu už stačí jen tak ležet na pláži. Všichni chtějí objevovat a zažít něco nového. V případě Chorvatska to letos platí pro trochu opomíjené ostrova Šolta a Vis. Na ně se chtějí v létě dobrodružnější cestovatelé zaměřit.

Jak nejlépe a nejdokonaleji tyto ostovy prozkoumat? To je přece jasné...no přece na kole.

A tak se podívejme, co zajímavého nám ostrovy nabízejí.

ŠOLTA není daleko od Splitu. Vesnice ve vnitrozemí ostrova Šolta, kam se dá nejlépe dojet na kole, mají stará venkovská stavení s typickými dvory. V obci Grohote jsou  dokonce opevněná.

Hlavní obce Šolty leží ve vnitrozemí. Jsou to Gornje, Srednje a Dolnje Selo. Spojuje je silnička se spojkami do jednotlivých letovisek. Na pobřeží jsou Stomorská a Maslinica a letovisko Nečujem. Jsou tu krásné kostelíky a trosky benediktýnského kláštera. Přístavy mají dobrou pověst jako přitažlivá letoviska díky zachovalému přírodnímu prostředí, klidu a dobrým podmínkám pro vodní sporty. Malá ostrůvek Šolta překvapí každého cyklistu, ale i bajkery. Najdeme tu moc pěkné bikové trasy a dobré cyklistické značení.

Perlou dalmáckých ostromů můžeme nazvat ostrov VIS. Nikde jinde nenajdete tak rozmanité pláže jako zde. Navíc se nacházejí jen kousek od městeček Komiža a Vis. Vše je blízko a dobře dosažitelné. Kousek od Komiži je navíc turistická atrakce jménem Biševo s l

 

Pro turisty s vlastní dopravou, jako je třeba kolo, se otvírají další možnosti. Navštívit Titovu špilju nebo vinařství s výborným, lahodným, bílým vínem. To leží přímo na křižovatce u Ženy Glavy a zaměstnanci vás rádi vinařstvím provedou. Také ti, co je zajímá vojenská historie, tu najdou staré vojenské pevnosti. Pozor! Některé jsou stále ještě zaminované. Jak VIS tak i ŠOLTU můžete navštívit při naší cykloplavbě v červnu letošního roku. Objevte také vy tyto chorvatské ostrovy. Letos tam prý bude nával :0))

Na kolech vás v objevování, ale nikdo rušit nebude.

 

 

 

Jmenuji se Pepa Jelínek a chci vám vyprávět o mojí nejlepší dovolené na kole. Kamarádi mě vloni přemluvili, abych s nimi jel na kolo na loď do Chorvatska. Nejdříve se mi nechtělo, ale pak jsem jel.

„Na té lodi to nějak vydržím“, myslel jsem si. Alespoň si trochu zajezdím na kole. Být jen s manželkou celý týden na pláži, to bych nedal.

Týden utekl jako voda a dnes si myslím, že to byla jedna z nejhezčích cyklistických dovolených, co jsem zažil. Proč? Skoro všechny moje představy nebyly správné a skoro všechno bylo jinak, než jsem očekával. Zde je několik příkladů:

Lod

Organizavaně, ale neorganizovaně

Myslel jsem si, že budeme muset jezdit předem určené trasy. Na každý ostrov jsme ale dostali od průvodce Standy mapky, kde byla doporučená trasa. Ráno po snídani jsme sundali kola z paluby a vyrazili na druhou stranu ostrova, kde bude čekat naše loď. Do večeře byla spousta času a tak jsme si s kamarády projeli pěkně jen ve čtyřech doporučenou bajkovku. „Někdy byl terén dost hustej“ to vám povídám. Neumím si představit, že bych jel bez přilby. Pokaždé nám zbylo dost času na koupání i nějaké pivko v „konobě“.

Romantika neluxusního ubytování v kajutách

Kajuty nebyly žádný luxus. Spali jsme na palandách, jako nějací piráti, ale nakonec to bylo v pohodě. Hned po večeři jsme zůstali na zádi lodě, popíjeli vínko a kochali se nádherným večerem. Kdy něco takového zase zažijete? Loď se trochu pohupovala a Petr hrál na kytaru všechny cajdáky, co znal. Jak zpívá Ivan Mládek: "Na lodi je skvělá nálada".

Větry a počasí mění všechny plány

Plán byl plán, ale trasa se nakonec musela trochu změnit. Začala foukat „bura“. Je to silný a studený severní vítr. Kapitán Duje odmítl přistát v otevřeném přístavu a museli jsme jet jinam. Prostě ví, co si může dovolit. Bylo přitom nádherně modré nebe. Ale bezpečnost je důležitější. Nebylo by moc příjemné ztroskotat s lodí.

Na jídlo na lodi budeme dlouho vzpomínat

Jidlo

Co si zaslouží pochvalu, je jídlo na lodi. To jsem nečekal. V malinkaté kuchyni vařila kapitánova sestra. Dostali jsme plné tácy masa, příloh a dušené zeleniny. Čerstvý salát a moučník samozřejmě také. Všechno bylo výborné. Jak to tam jen mohla kuchařka uvařit? Děvčata od vedlejšího stolu nám vždy ještě přidala, co sami nesnědly. "Řeknu vám, na lodi se nedá zhubnout", to si pište. Stevard Ante nám po večeři natočil pivečko a fakt nám nic nechybělo. Na kolo jsme ještě dostali každý den sendvič. Byla to velká houska se sýrem a salámem, trochu salátu a másla. Když byl ale na kole hlad, tak to bodla.

Loď je jen pro pohodové a přátelské lidi

Když jsme jeli autobusem do Chorvatska, říkal jsem si, co to je za lidi, kteří tam s námi budou. Musím ale smeknout. I ti starší manželé byli skvělí. Projeli všechny trasy a večer vydrželi sedět a zpívat na zádi ze všech nejdéle. Dokonce si s nimi teď i píšu a poslali mi moc hezké fotky. Já jsem toho telefonem moc nenafotil.

Letos musíme jet znovu

Někteří lidé byli na lodi už potřetí a tak si říkám, jestli tam s klukama nepojedeme znovu na nějaký jiný okruh. Standa s Mirkou říkali, že dělají Severní, ten jsme jeli. Pak ještě Střední a Jižní až do Dubrovniku, to by určitě také stálo za to. Tam jsem ještě nebyl. Je to docela exotika žít ten týden na lodi. Člověk nemusí na nic myslet, dostane dobře najíst a jen si jezdí na kole a užívá si moře a slunce.

 

Jizersky

Jizersky

Jizersky

Jizersky

Předem říkám, že na běžkách se snažíme jezdit rychle a tak máme rádi upravené a široké tratě. Asi před rokem jsme vyrazili do Teplic v Č. Nad tímto lázeňským městem se tyčí krásné Krušné hory. Bylo nám řečeno, že hřebenová běžkařská trasa je upravovaná a perfektní.  V noci trochu zasněžilo, možná to bylo tím. V každém případě jsme se ale ráno brodili po kolena od tyče k tyči. Takto je hřebenovka vyznačená, protože jinak bychom byli ztraceni. Potkali jsme partu lidí, kteří šli proti nám (o běhání nemohlo být ani řeči). Ti na tom byli podobně a ptali se nás, proč jsme nejeli do Jizerek?

Minulý týden jsme měli možnost vyrazit do Krkonoš. K dispozici byly pro SUNBIKE na dva dny rezervované pokoje v chatě U Dána, která je údajně přímo u magistrály a kde je krásné běžkování. V noci zase trošku zasněžilo. To by ale snad neměl být problém, když jsou hory plné Pražáků, kteří přece také rádi běžkují. Hned po příjezdu jsem skočil na lyže a vyrazil na malou Úpu. Nejdříve jsem si říkal, že je divné, že tu není žádná stopa. Pak se proti mně vyřítil sněžný skútr s vlekem plným lidí. Takto to pokračovalo další hodiny a další den. Nikdo trasu neupravil. Na chatě nám řekli, že to dělají v úterý a v pátek. My jsme přijeli ve středu a tak jsme měli smůlu. Co se týká skútrů, tak si po této zkušenosti myslím, že každý kdo má v Krkonoších jednu z tisíce chat, má také samozřejmě sněžný skútr. Podle toho to také vypadá. Když běžíte po libovolné krkonošské běžkařské trase a dýcháte čistý horský vzduch, musíte každou chvíli uskakovat před rozjetým sněžným skútrem a pak ještě dlouho čuchat smrad, jako by kolem přejelo deset trabantů.

S pokorou se zase vracíme do Jizerských hor. Zamhouříme obě oči nad předraženým a nedostatečným parkováním. Nastoupíme v libovolný den do běžkařských stop a jedeme. O víkendech se musíme trochu vyhýbat dalším běžkařům, ale jedeme a jedeme. Odbočíme na méně známá místa a pořád tu je trasa na bruslení i stopa na klasiku. Jedeme a jedeme. Žádný rozjetý skútr se nás nesnaží připravit o život. Vzduch na dýchání je čistý. Jedeme a jedeme.

Všude dobře?? To je otázka. Odpověď ale zní: na Jizerkách přece jenom nejlépe. 

Sneznak

Dva dny před Silvestrem nám zavolal náš kamarád a dobrodruh Honza Kopka a říkal: „Je moc krásné počasí, naprosto ideální podmínky a tak jedeme na Silvestra na sněžných kolech přejezd Krkonoš. Budeme bivakovat pod hvězdami.“
„Dobře, to bude moc pěkné“, odpověděl jsem mu.
Honza se rozzářil a řekl: „To je super, tak s vámi počítáme“.

Popravdě řečeno, vůbec jsem nepomyslel, že bychom s ním někam mohli jeli. Na sněžňákovi jsem nikdy neseděl a když jsem na běžkách někoho na těchto kolech potkal, byl jsem docela naštvaný, že ničí stopu. Najednou jsem byl postaven do situace, že sám budu na tomto kole přejíždět Krkonoše, na Silvestr spát v mrazu venku a že to budu já, na koho budou lidi nadávat.

31. prosince 2016 odpoledne naše skupinka sedmi cyklistů stála na vrcholu Černé hory. Bylo nádherné inverzní počasí, které na Silvestra člověk jen tak nezažije. Zářilo slunce a teplota mírně pod nulou. Celá krajina pod námi byla zakryta inverzními mraky. vypadalo to jako oceán, ze kterého vystupovaly ostrůvky vyšších kopců a v dálce byla vidět Šumava a snad i Alpy.

Vyrazili jsme na kolech už s čelovkami na hlavách směrem na Výrovku a dále na Luční boudu. Našim cílem byla Moravská bouda a vedle ní chata Špindler, kde máme kamarády, kteří na nás čekali a kde jsme chtěli oslavit Silvestra. Sněhu bylo velmi málo. Na sjezdovkách byl snih umělý, ale stopa jen špatná a zledovatělá. To nám ale moc vyhovovalo. Běžkaři nám nenadávali, protože jsme potkali jen ty nejdrsnější, kteří se do takových podmínek odvážili. Nešlo jim ani tak o sportovní výkon, jako spíš o to, dostat se na nějakou boudu, kde s předstihem začnou oslavy Nového roku.

Sneznak

Velmi podobně to vypadalo i s námi. Jeli jsme od chaty k chatě a na každé jsme se zdravili se známými a s kamarády, které jsme všude potkávali. Byla to až neuvěřitelná a nečekaná setkání. Proto náš postup byl velmi pomalý a hodně jsme se zbrzdili i na Luční chatě, kde probíhal Silvestr uzavřené společnosti a kam nás vůbec nechtěli vpustit. Dovnitř jsme se dostali s tím, že venku už panuje velký mráz a že si dáme jen jedno pivo. Personál byl nepříjemný, ale hlavní vedoucí Klára byla naopak moc milá. Asi pochopila, že můžeme skomírající zábavu trochu rozproudit. Opravdu se tak stalo díky Honzovi, jehož osobní kouzlo zapůsobí skoro na každého. Tentokrát to byla právě vedoucí a navíc i zpěvačka, která se starala o hudební zábavu. Na prázdný parket se vřítila naše rozjařená skupina a začal divoký tanec. Skončilo to houslovým sólem zpěvačky v Honzově náručí. Sama řekla, že se jí nic takového ještě nestalo a od této chvíle už měla, stejně jako vedoucí, oči jen pro Honzu. Když jsme odcházeli, loučila se s námi se slovy: „Nenechávejte mě tady samotnou, co si tu bez vás počnu“.

Naše noční snowbiková jízda pokračovala dále. Půl hodiny před půlnocí jsme konečně dojeli až na Moravskou boudu. Jízda byla nádherná. Byl už velký mráz, ale podklad pevný, nikde jsme se nebořili ani neklouzali. Na cestu nám svítilo asi milion hvězd na nebi nad námi a k tomu úzký srpeček Měsíce. Oslava Nového roku byla v teploučku vytopené chaty. Nechyběl ani novoroční taneček duc duc, zde probíhající diskotéky. Pak už byl ale čas jít se trochu prospat, protože nás čekala ještě celodenní jízda po zbylé části krkonošského hřebene a přes Jizerské hory až do Jablonce nad Nisou.

Dotlačili jsme naložená kola do lesa kousek za Moravskou boudou a zalehli do sněhu pod hvězdnou oblohou. Noc byla poměrně příjemná, protože teplota neklesla pod mínus šest stupňů. Ráno nás probudilo sluníčko, které se plnou silou opřelo do našich spacáků. Byl před námi nádherný první leden. Po snídani na chatě jsme postupně jeli nahoru a dolu až na Sněžné jámy. Po červené značce jsme pořád po polsko-české cestě dojeli až do polských Jakušic. Zde jsme napojili na Jizerskou magistrálu a přes Jizerku jeli na Josefo-dolskou přehradu a přes Hrabětice dolu do Jablonce, kde sídlí SUNBIKE.

Dojeli jsme večer kolem deváté hodiny. Zase za tmy a s čelovkami a zase za docela velkého mrazu. Náš první den roku 2017 byl dlouhý a náročný. Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. To znamená, že i v tomto roce si ještě dost zajezdíme na kole a také budeme mít určitě moc krásné počasí a dobré podmínky. Na tento Sivestr a Nový rok nikdy nezapomeneme. Byl to pro nás velmi nový a intenzivní zážitek, jeden z nejkrásnějších Silvestrů a jeden z nejkrásnějších prvních dnů roku nového. Moc ti děkujeme Honzo. Fotky z akce jsou v naší FOTOGALERII-ZDE

špenátové knedlíky

Křišťálová voda z ledovců a zasněžených hor, produkty v podobě darů lesa a horských luk. V tom tkví tajemství zdravé italské horské kuchyně s intenzivními chutěmi.
Při lyžařských zájezdech se SUNBIKEM do oblastí Jižního Tyrolska kolem Kronplatzu nebo do Val di Fiemme to můžete prožít doslova na vlastní jazyk.
Pro představu vám dnes předkládáme jeden recept šéfkuchaře Martina na špenátové knedlíky, posypané parmezánem, které pro nás vaří. Jednou ochutnáte jeho úžasnou kuchyni a jste ztraceni :-)

Recept na jihotyrolské špenátové knedlíky

Určeno asi na 4 až 5 porcí:
Potřebujeme:
- 150 g suchého bílého chleba nakrájet na proužky
- 150 g vařeného špenátu (může být i mražený)
- 25 g másla
- 25 gramů nakrájené cibule
- 1 stroužek česneku
- 2 vejce
- mléko
- 25 g mouky
- 4-5 sýrové kostky (mozzarella, eidam)
- sůl, pepř a muškátový oříšek
- máslo a strouhaný parmezán
Příprava:
- osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli a česnek na másle
- přidáme špenát
- smícháme vejce s teplým mlékem
- přidáme všechny ostatní přísady včetně mouky a bílého chleba
- těsto poválíme v mouce a necháme odpočinout asi 20 minut
- vtiskněte kus sýra do středu knedlíku, ruce si máčejte do vody, aby se těsto nelepilo, knedlíky vaříme v osolené vodě 15 minut v    závislosti na velikosti knedlíků tak, aby se sýr uprostřed rozehřál
- posypeme parmezánem a zalijeme horkým máslem

Hodně štěstí a dobrou chuť přeje šéfkuchař Martin z Jižního Tyrolska.

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci

Toto staré přísloví je pravdivé. Sám jsem se o tom nedávno přesvědčil. Celý život sportuji. Nejdříve jsem léta lezl a posledních zhruba 25 let jezdím na kole. Když někdo před nebo po výkonu prováděl různá uvolňovací nebo protahovací cvičení, jen jsem se pousmíval. To pro mě není, tvrdil jsem. Pak se ucho utrhlo.

Po asi necelých dvou měsících a různých útrap jsem se dostal k rehabilitační specialistce, která si prostudovala diagnózu. S touto páteří by byl normální člověk už na vozejku, prohlásila. Protože ale celý život sportujete, tak svaly drží páteř pohromadě. My to ale zvládneme. Bez každodenního cvičení to už ale nepůjde.

Tím se dostáváme k tomu, že si konečně myslím, že to protahovací cvičení, kterým jsem léta opovrhoval, bude opravdu nutné. Úplně nejlepší by asi byla jóga, ale ta je na mě opravdu pomalá. Pro začátek si myslím, že by stačilo něco jednoduššího a postupně se každý sportovec propracuje k tomu, co mu opravdu pomůže a co bude pro něho nejlepší.

Máme kamaráda Zdenka Kříže, našeho nejlepšího sky ultra maratonce. Na besedě, která byla po ukončení Ještědského půlmaratonu, který Sunbike spolupořádal, jsme se dozvěděli, jak to dělá on.
Zde je jeho recept. Několik hodin týdně věnuje technice běhu a hlavně, několik hodin týdně věnuje balančním cvičením a posilováním vnitřních svalů trupu.

Pokud jste dočetli až sem a zatím ještě žádná cvičení neděláte, doporučuji pro začát dělat každé ráno alespoň „Pozdrav slunci“. Věřte, že to bude mít obrovský význam.
Zde je pro inspiraci série cviků „Pozdravu slunci“, kterou můžete najít nejlépe na YOUTUBE-ZDE anebo na stránkách Misha joga, nejen pro krásné ženy, ale i pro opotřebované sportovce ZDE-MISHA-JOGA.

Možná se vám zdá, že to je trochu málo. Nemusíme ale chodit daleko. Radek Kaftan, český kondiční trenér týmu NetApp na Tour de France, používá v pdstatě to samé. Trochu si poupravil "Pozdrav slunci" a je z toho cvičení, které pomohlo i Leopoldu Königovi.

Zdeněk Kříž

Zdeněk Kříž

Zdeněk Kříž

Ano, je to pravda. Hlavní mediální tváří Ještědského půlmaratonu, který pořádá SUNBIKE CK a SPINFIT Liberec bude nejlepší český ultra sky maratonský běžec Zdeněk Kříž. Pro toho, kdo ho snad ještě nezná, jsou tady jeho největší úspěchy:
9. místo - finále sv. poháru Ultra Pirineu 2015 - 110km
12.místo - Lavaredo Ultra Trail 2015 - 119km
1.místo - Istria 100 Ultra Trail 2015 - 107km
16.místo - světový pohár Tromso 2015 - 48km
1.místo Istria 100 UltraTrail 2014 - 103km
12.místo UTMB trasa CCC 2014 - 101km
Letos zazářil, když získal 5. místo na Mistrovství světa a hned vzápětí byl jako první Čech v historii přijat do zahraničního ultra týmu Buff Pro Team.

K běhu se dostal od kol. I tam dosahoval jednoho vítězství za druhým. Jako příklad slouží, že je mistrem Evropy 24hours MTB 2008.
Zdeněk Kříž má moc rád běhání v horách. V Krkonoších bydlí, trénuje zde 21-24 hodin týdně, ale nejraději má Dolomity.
Určitě se také ptáte, jak je možné, že bude na Ještědském půlmaratónu? Důvod je jednoduchý. Jednak nyní potřebuje trochu odpočinku a vyléčit drobné zranění a pak ho pojí dlouholeté přátelství s ředitelkou Ještědského půlmaratonu a majitelkou Spinfitu Ludiší Bílkovou.
Přijďte se proběhnout na Ještědský půlmaraton a popovídat si osobně se Zdeňkem Křížem.

22srpen2016 Kompresní podkolenky ano či ne? Diskuse: 1

Podkolenky

Podkolenky

Když jezdíme na kole nebo běháme, potkáváme spoustu lidí, kteří mají i při výkonu natažené kompresní podkolenky. Dlouho jsme si mysleli, že je to jen z frajeřiny. Časem nás to ale nutilo se zamyslet a zjistit, jak se věci vlastně mají.

Je potřeba rozlišit tři způsoby využití kompresních podkolenek:

1) výkon 2) regenerace 3) cestování

Probereme každý zvlášť:

1) VÝKON
Podle studie Sports Medicine má nošení kompresního oblečení jen nepatrný vliv na hospodárnost běhu či jízdy. Nepomáhá výrazně při odbourávání laktátu (jež může urychlit regeneraci). Neexistuje dokázaný pozitivní účinek, ale riziko ublížení si tím je minimální. Pokud to pomůže psychicky, může sportovec kompresní podkolenky využívat. Pozor ale na správnou velikost. Pokud budete příliš stažení, zabrání komprese průtoku krve a zaškrtí určité části oběhu. Mírně negativní je také zahřátí a omezení pocení. Ve vedru to má negativní dopad na termoregulaci organizmu a snížení výkonu.

2) REGENERACE
Studie časopisu Sports Medicine prokázala, že nošení kompresního oblečení po výkonu lehce zmírnilo poškození svalů. Nejvýrazněji se zmírnila únava nohou svalů. Fyziologický efekt není velký, ale to jak si připadáte je velmi důležité a prospěšné. Je vám prostě mnohem lépe.

3) CESTOVÁNÍ
V tomto případě je nošení kompresních podkolenek nejdůležitější. Při cestování může nedostatek pohybu a rozdíly v tlaku způsobit hromadění tekutiny v dolních končetinách. To vede k únavě, pocitu těžkých nohou a k možnosti výskytu akutních stavů, jako je hluboká žilní trombóza - krevních sraženin. Ty mohou přivodit extrémně nepříjemné stavy a v některých i smrt. 

Komprese, různé stupně tlaku na různé části těla a cvičení může rozproudit krev a omezit riziko trombózy.

Pro dlouhé cestování v autobuse nebo v letadle jsme pro vás připravili několik jednoduchých cviků, které vám společně s kompresními podkolenkami velmi pomohou. Podívejte se na CVIKY-ZDE. Také pro vás připravili rady, jak cestování v pohodě zvládnout. Stáhněte si je a přečtěte ZDE-RADY NA CESTOVÁNÍ.

ZÁVĚR: Existují určité prokázané výhody a důvody k nošení kompresního oblečení. Zvláště vhodné to je při cestování a regeneraci. Důležité je vyzkoušet sám na sobě, co je nejlepší a co mi vyhovuje.

 

Adriabike

I v letošním roce vyjíždí tisíce lidí na dovolenou do Chorvatska. Stále více se ale stává, že nechtějí jen pasivně odpočívat, ale chtějí například jezdit na kole. Pro tento účel pro vás máme dvě informace, kterých byste mohli využít.

1) Budete na ISTRII. Z Terstu do Poreče kdysi jezdila úzkokolejka Parenzana, která byla zrušená a místo ní je nyní cyklostezka. Vlaky se zde proháněly v letech 1902 až 1935. Dnes se ta tady prohánějí cyklisté. Koná se zde také cyklistický etapový závod Istria MTB Tour a prestižní Parenzana Cannondale.
AdriabikeBudete-li si zde chtít zajezdit a poznat kudy vedla stará železnice, podívejte se napříklada na www.istria-bike.com. Zde najdete také mnoho důležitých informací k dalším trasám na Istrii.

2) Pokud budete poblíž města RIEKA, můžete si 28.srpna zajet MTB závod Fužine 2 See. Na startu v Gorském  Kotaru může být chladno, ale jakmile sjedete k moři, může být klidně 30 stupňů. Na 82 km projedete dvěma světy. Jedním je chladný svět hor a druhý je středomořský a horký u městečka Crikvenica Riviera. Jestli je to ale pro vás moc, můžete si zajet jen 50 nebo 11 km. Informace naleznete na stránkách www.adriabike.hr.

Lod

3) Třetí možnost je už známá cyklistická loď a ježdění po ostrovech mezi Splitem a Dubrovnikem. Poslední letošní možnost je v termínu od 23.září do 2.října a zajíždí se až do srdce Dubrovniku. Při této cestě také navštívíte ostrovy jako je Mljet, Šipaň, Korčula, Hvar i Brač. Na tuto cestu se můžete vydat s autobusovou dopravou tam i zpět nebo se přidat přímo v přístavu Krilo, odkud loď odjíždí.

Ať si vyberete jakoukoli dovolenou v Chorvatsku, budete určitě nadšeni, když nezapomenete doma vašeho dvoukolého miláčka.

 

Elektrokolo

Vydavatelství Vpress začalo vloni vydávat také časopis o elektrokolech. Do letošního druhého čísla časopisu Elektrokola byly zařazeny zájemcům o cyklozájezd s využitím vlastního e-kola odpovědi na „vstupní“ dotazy, které jim pomohou využít služeb cestovní kanceláře poskytující služby této stále početnější skupině klientů.

Cestovní kancelář SUNBIKE na jednotlivé otázky odpověděla takto: 

1. Může se vašich standardních cyklozájezdů zúčastnit jezdec na e-kole?

Jezdeci na e-kolech se mohou našich zájezdů zúčastnit a také se již zúčastňují. Na jednom zájezdu do Julských Alp jsme dokonce již měli 6 e-kol. Vše proběhlo k maximální spokojenosti všech účastníků.

2. Máte v nabídce, nebo uvažujete o speciálních zájezdech pouze pro účastníky s e-koly?

Speciální zájezd pouze pro e-kola zatím v nabídce nemáme. Myslíme si, že by bylo škoda vyčlenit jen e-kola od ostatních cyklistů. V současné době totiž dochází k ideální symbióze například manželských párů tak, že manžel má normální kolo a manželka e-kolo. Tím oba ujedou stejné vzdálenosti a vyjedou na stejné kopce. Všichni jsou spokojeni.

3. Pokud ano, jaké vzdálenosti mají denní etapy zejména s ohledem na možnost dojezdu e-kol?

Pokud budeme dělat speciální zájezd pro e-kola, ponecháme vše tak, jak to probíhá při současných zájezdech. Ideální jsou pro naše klienty vzdálenosti mezi 50 až 70 km.

4. Přináší případné spojení účastníků na klasických a e-kolech nějaké organizační potíže?

Pro naší SUNBIKE CK spojení klasických kol a e-kol nepřináší žádné organizační potíže. Naopak dochází k propojení výkonnostně nesourodých cyklistů. Skupina účastníků je kompaktnější a drží více pohromadě, protože nikdo "neodpadá".

5. Požadujete příplatek pro účastníky s e-koly, například za zvýšenou hmotnost?

Příplatek za e-kola nepožadujeme. Jsme rádi, že můžeme ukázat krásná místa, kam SUNBIKE CK jezdí i lidem, kteří by se tam jinak nemohli podívat.

6. Jste připraveni na zvýšenou náročnost servisních úkonů při případné opravě e-kol?

Na zvýšenou náročnost servisních úkonů jsme připraveni. 

Časopis Elektrokola č.2/2016 si můžete objednat ZDE-ELEKTROKOLA.

30červenec2016 Bikepacking podle Karla Hynka Máchy Diskuse: 0

Bikepacking

Bikepacking

Před časem jsme psali o cyklistickém vybavení pro bikepacking. Jsou to specielní zavazadla na kolo, která umožňují lepší jízdu a nepotřebujete nosič. Při zájezdech naší cestovní kanceláře SUNBIKE potkáváme stále víc a víc cyklistů, kteří "plně naložení" putují po evropských cyklostezkách.
Jejich cílem je většinou moře někde poblíž Benátek, Grada nebo Terstu. Nebo i Chorvatské pobřeží. Je to takový krásně definovatelný cíl. Velmi často jedou i s dětmi, které mají také své vlastní zavazadla. Prostě tvrdá ale krásná výchova. Na takové cestování se nezapomíná.

Mezi našimi kamarády jsou také velcí cestovatelé, kteří takto jezdí. Cíl cesty nemusí být vždy moře. I to si "náš" Romek vyzkoušel, když loni k moři i s dětmi na kole jeli. Romek je ale trochu posedlý dílem a odkazem Karla Hynka Máchy. Tento básník byl navíc velkým cestovatelem. Romek putuje na kole po jeho stopách. Jeho jediným průvodcem jsou cestopisy od K.H.Máchy, vydané u skoro před 180 roky. Takto sledoval jeho pěší pouť do italských Benátek k moři.

Letos se ale rozhodl pro sledování Hynkovy Krkonošský pouti, kterou K.H.Mácha prošel v roce 1833. Romek jel v jeho stopách ve stylu bikepackingu. Během trasy projel velkou část Čech a nafotil nádherné fotky. Podívejte se na ně a přečtěte si povídání o této cestě. Vše najdete ZDE-BIKEPACKING. Článek a fotky o cestě do Benátek s dětmi na kole je ZDE-S HYNKEM DO BENÁTEK.

Kolotoc

Kolotoc

Kolotoc

V sobotu 18.června se konal Malevil Cup 2016. SUNBIKE byl při tom. Je to asi největší závod horských kol na severu Čech. Navíc se konal v nádherném prostředí a krajině kolem Jablonného pod Ještědí.

Kdo přijel, určitě nelitoval. Těžký závod po rozbahněné trati prověřil síli každého jezdce.

 

V neděli 19.6.2016 se premiérově konal stejný závod pro naše nejmladší. Pro děti. Počasí přálo více než předchozí den. Ne všechny děti sedí u počítačů a tloustnou. O tom jsme se mohli přesvědčit právě zde. Proto se i tento závod stal líhní mladých závodníků. Bylo hezké pozorovat, jak si podávají ruce, přebírají krásné cyny a chovají se jako už dospělí závodníci.

Podívejte se na několik fotek z předávání cen a na oficiální video triler ze závodu.

 

14červen2016 Na kole po Německu a vlakem zpět Diskuse: 2

Odra-Nisa

Před časem jsme se rozhodli, že se pojedeme trochu projet na kole. Ještě jsme v Německu nejeli cyklostezku Odra-Nisa. Tak jsme skočili na naše biky a vyjeli z Liberce přes Žitavu. Našim cílem bylo moře v Ueckermünde. Dopadlo to tak jako vždy. Cesta rychle utíkala a když se po 540 kilometrech objevilo moře,  začalo poprchávat a ochladilo se. Do slané vody se nám vůbec nechtělo. Byla neděle večer. Němělo cenu zde zůstávat a rozhodli jsme se jet domu.

Šli jsme na nádraží, kde nebylo nic, kromě nástupního perónu. V 17 hodin přijel vlak. Nastoupili jsme i s koly společně s několika dalšími cyklisty. Byli jsme si jistí, že pojedeme celou noc a přespíme někde na nádraží. Neměli jsme o cestě vlakem žádné informace. Našim cílem byla zase Žitava, kousek od Liberce. Netušili jsme kde máme přestupovat.

Přišel pan průvodčí. Oznámili jsme mu náš cíl a vysvětlili situaci. Řekl, že jízdenku nám vystaví on. Máte víkendovou slevu a cestou třikrát přestoupíte. Jízdenka je pro celé Německo za 27 euro za osobu i s kolem. Byli jsme překvapeni, protože tak nízkou cenu jsme opravdu nečekali.

Menu

Pak to šlo ráz na ráz. Přijeli jsme na nádraží do Pasewalku. Přestoupili jsme a během pěti minut jsme jeli dalším vlakem do Berlína. Zde na hlavním nádraží zase přestup a zase jsme byli do pěti minut ve vlaku na Cottbus. Výstup a nástup a další vlak nás vezl do cílové Žitavy.

V každém vlaku byla spousta cyklistů a někdy to vypadalo, že se už další nevejdou. Na každé straně vagónu byly informační tabule a člověk má pořád dokonalý přehled o tom, kde je a za jak dlouho bude vystupovat.

V posledním vlaku za námi přišla usměvavá průvodčí s dotazem, jestli si chceme objednat nějaké občerstvení. Odmítli jsme, protože jsme netušili, kolik by to stálo. V běžné německé restauraci je káva totiž přibližně za 2 eura a pivo za 4 eura. Pani průvodčí odcházela, ale stejně nám podala malou kartičku s cenami občerstvení ve vlaku. Podívali jsme se na ceny a byli v šoku! Káva za 0,90 eura, pivo za 1,50 eura a třeba cola za 1 euro. Tomu nešlo odolat, to jsme museli vyzkoušet. Objednali jsme si chlazenou colu a horkou kávu a naprosto spokojeni jsme ve 22.50 hodin vystoupili v příhraniční Žitavě.

Za šest hodin jsme přejeli regionálními vlaky za výhodnou cenu celé Německo. Cyklistům země zaslíbená!

Kolotoc

Kolotoc

Kolotoc

Měli jsme za sebou celodenní cyklistickou etapu na Elbě. Večer jsme se šli projít do krásného městečka Marina di Campo. Zde jsme ho objevili. Cyklistického reprezentanta itálie v důchodu. Vlastní silou nohou, šlapáním do pedálů, roztáčel kolotoč pro děti. Tedy.. asi to nebyl žádný reprezentant itálie, ale tak mě to tak napadlo, že by to mohl být hezký cyklistický důchod. Super nápad, jak u šlapání do pedálů zůstat a být stále v kondici. Nebo jen, když už to nebude jezdit podle představ a bude potřeba se uživit. Vlastní silou a ekologicky. Co víc by si človek mohl přát, než rozdávat radost dětem a naučit je mít kladný vztah k cyklistice. Navíc dostávat za to peníze od rodičů a ještě si při tom zajezdit na kole. 

Cyklistický ekologický kolotoč má sedačky udělané z kůže a pneumatik od běžných kol. Upevnění dětí je pomocí automobilových bezpečnostních pásů. Šlapání do pedálů se přenásí jednoduchým převodem pomocí malého kolečka na těleso kolotoče. Když šlapání nestačí, pomůže ruka, která kolotoč ještě více roztočí nebo naopak přibrzdí. Samozřejmě k tomu ještě "italský reprezentant pohaněč" musí být vtipný, pískat si do rytmu, dávat dětem lízátka a smát se s nimi.

Naše video, které jsme pro vás natočili, to všechno demonstruje. Podívejte se na něj a poučte se. Třeba se již brzy objeví podobný ekologický cyklistický kolotoč i u nás na nějaké pouti. Dětem se to moc líbilo a proto Ital musel šlapat celý den od rána do večera.

Fotky a videa z cyklistického zájezdu na Elbu jsou ZDE-FOTKY ELBA.