Cesta: home » blog

Blog

3 oblasti Italie

Jezdit v zimě na lyže svým vlastním autem, to je nyní v módě. Tak proč jet se Sunbikem? Když pominu nesporné výhody autobusu – neřízení, odpočinek, spaní, pití alkoholu za jízdy, čtení si za jízdy a sledování filmů… uvedu několik zajímavých skutečností z hlediska lyžařských oblastí.

1 – NASSFELD HERMAGOR

Lyžařská oblast je zasazena do nádherných hor, podobných Dolomitům. Ceny skipasů se mírně zvedly. Pro cestovky to dělá na čtyřdenním skipasu 4 eura. To se ještě dá přežít. Vyváží to, že oblast leží na hranicích s Itálií. Na oběd totiž pravidelně sjíždíme do Itálie. Hned první italská pizzerie je ta pravá. Výborná křupavá pizza za 6 euro, káva za 1,50. Když přicházíme, číšník křičí: „Ahoj miláčku. Jak se máš“. To jsme ho tu pilně roky učili.

2 – SERFAUS FISS LADIS

Lyžařská oblast v Rakousku poblíž hranic s Itálií a Švýcarskem, Serfaus Fiss Ladis. Skoro nikdo jí nezná. Podobá se francouzskému lyžování ve vysokohorských střediscích. Dlouhé moderní lanové dráhy a dlouhé sjezdovky. Tak dlouhé, že se fakt musí pokaždé několikrát zastavit, aby to nohy přežily.

Pro cestovky je tu speciální víkendový tarif na skipasy. Díky tomu stojí 3 dny lyžování pro dospělého 128 euro. Myslím, že už to číslo vás v dnešní době musí zarazit. Normální cena je 155 euro. Úspora tedy 27 euro. To je dost dobrý!!! Popravdě řečeno: za ty nekonečné a úchvatné sjezdovky bych zaplatil klidně i těch 155.

3 – RATSCHINGS, GITSCHBERG-JOCHTAL A PLOSE

Skoro každý říká, že už má dost velkých lyžařských továren jako je třeba Kronplatz. Proto tu máme tato krásná malá (ale velká) střediska. Lidí je tu během dne málo. Lyžování na jeden den zase hodně. Ubytování je také rodinné. Už při servírování večeře cítíte tu péči. Paní domácí obchází s pekáčem a každému chce ty dobroty přidat. Pití si berete sami a jen si děláte čárky.

4 – VAL DI FIEMME

Val di Fiemme – mezi Čechy nejoblíbenější lyžařské středisko. Ceny skipasů ve všech ostatních lyžařských oblastech se zvedly o 2-4 eura. Ve Val di Fiemme jako zázrakem zůstaly pro cestovky stejné jako v loňském roce. Už to je důvod proč tam jet. Suprové lyžování, navštívíme 3 různé oblasti na jeden skipas a v každé horské chalupě mají tu úžasnou italskou kávu.

11říjen2018 Jezdím na kole, tudíž jsem Diskuse: 4

Bretaň-krásný výlet

Často lidem vysvětluji nějaké cyklistické trasy a oni se mě pořád ptají: „Kolik je to kilometrů?“ Já krčím rameny a zcela přesně nevím. Tak odpovídám: „Asi tak 50 nebo 60? Je to moc nebo málo?“. Víte, proč to nevím? Přestal jsem kilometry sledovat. Zaměřuji se na to, jestli je to do kopce nebo po rovině, jestli je to terénem nebo po silnici, jestli je to obtížná jízda nebo lehoučká. To jsou pro mě daleko důležitější údaje než kilometry. V Himalájích může člověk jet celý den 25 kilometrů a večer bude zcela vyčerpán.

Přesto se mi pořád znovu a znovu stává, že po návratu z výletu mi lidi říkají. „Stando, ty jsi nám zase lhal“. Hájím se udiven slovy: „Jak to, že jsem vám lhal? Byl to přece krásný výlet!“. Odpověď je trochu komická, ale v tomto stylu: „Ano, bylo to krásné, ale nebylo to 50 kilometrů, jak jsi říkal, ale 52“.

Co na to dodat? Užívejte všech krás tohoto světa a nepřepočívávejte vše pořád jen na kilometry, hodiny, spálené kalorie atd. Jsou daleko důležitější věci. Pro mě osobně je celkový prožitek daleko více, než jakékoli číslo, i kdyby bylo sebevětší.

Na kole na Kronplatz

Servírka Mariana byla sympatická štíhlá žena ve věku asi 50-60 let. Ten se nedal odhadnout.  Ne že by to bylo neslušné, ale proto, že to prostě u takové sportovně vyhlížející dámy opravdu nešlo.

Při jedné večeři se nás slušně zeptala, kde jsme dnes jezdili na kole? Trochu jsem se chtěl pochlubit a tak jsem jí říkal, že jsme vyjeli až na vrchol Kronplatzu do výšky 2275 m. Usmála se a odpověděla: "Tam jsem dnes na kole byla také".

Můj úsměv trochu posmutněl. Nevěřícně jsem se ptal, jak to mohla před prací stihnout, když nám to trvalo nahoru tři hodiny. Mariána odpověděla, že to jela hodinu a půl. Úsměv mi pohasl ještě víc.

Aby to nevypadalo, že v Jižním Tyrolsku jezdí každá servírka na kole jako závodnice, musím podat vysvětlení. Po dalším rozhovoru jsme se dozvěděli, že je sportovní maminkou. Její syn pracoval v týmu pro našeho cyklistického olympionika Jardu Kulhavého. To už trochu vysvětluje.

Po roce jsme se zase vrátili pod Kronplatz. Objevili jsme možnost, jak se nahoru na kole dostat v lepším čase. Přímo severní stěnou, kde jsou dvě černé sjezdovky, se klikatí kamenitá lesní cesta, která se po jedenácti kilometrech vyšplhá na vrchol.

Vyrazili jsme odhodlaně na kolech vzhůru s tím, že se chceme dostat na čas servírky Mariany. Výjezd byl naprosto brutální! Stoupání bylo tak prudké, že se téměř nedalo jet jinak, než v sedě. Jakmile se člověk postavil, zadní kolo ihned ve štěrku prokluzovalo.

Na vrchol jsme vyjeli. Já jsem si asi v polovině stoupání říkal, že to vzdám. Nevzdal jsem to, ani jsem nesesednul s kola.  Nemusím asi ani říkat, že na čas servírky Mariany jsem se nedostal. 

Zkusíte si také pokořit čas Mariany? Pojeďte si to zkusit do Jižního Tyrolska.

Fotografie z této akce jsou ve Fotogalerii ZDE>>>>

 

2srpen2018 Vyjet do sedla Passo Stelvio Diskuse: 1

Devcata Passo Stelvio

Před nedávnem jsem vyjel do sedla Passo Stelvio. Je to druhé nejvyšší sedlo v Alpách ve výšce 2760 m.n.m. Nahoře jsem si dal velký hrnek čaje a čekal na ostatní kamarády z našeho zájezdu, kteří se odvážili nahoru také vyjet. Postupně přijížděli. Pak ale také dorazila rodinka našich kamarádů z Olomouce.

S rodiči jela společně šestnáctiletá dcera Alena. Její dojezd byl velmi emotivní. Byla konečně nahoře a neudržela slzy a plakala. Byla to kombinace absolutního vysílení a únavy společně s úlevou a pýchou, že to dokázala. Jak říkal její otec, byla letos na kole asi čtyřikrát.

Aby toho nebylo dost, přijel tatínek od dalších dcer, které také Stelvio zdolávali. Na vrcholu byl první a jel děvčatům naproti. Za půl hodinky do sedla přijely i patnáctiletá Karolína a dvanáctiletá Denisa.

Všeobecně se má za to, že dnešní mládež je líná a má špatnou fyzickou kondici. Možná je to pravda, ale jsou výjimky. Tato tři děvčata mě přesvědčila, že to zase není tak špatné. Výjezd na Stelvio patří k úžasným výkonům. Nezbývá než smeknout, vyseknout poklonu a konstatovat: "Děvčata, jste úžasná, že jste to dokázaly".

Co si o tom myslíte vy? Už jste tam také vyjeli nebo se na to chystáte? Možná to pro vás bude představovat motivaci. Přeji vám silnou vůli.

Poznámka: Dobrovolný výjezd na sedlo Stelvio je při zájezdu: ITÁLIE-ŠVÝCARSKO, NÁDHERNOU JABLOŇOVOU KRAJINOU NA KOLE.

Fotografie z této akce jsou ve Fotogalerii ZDE>>>>

 

1červen2018 Pochybování, zaváhání a nedůvěra Diskuse: 0

posledni fotky

Pochybování, zaváhání a nedůvěra jsou velmi nebezpečné. Jakmile jednu z nich k sobě pustíte, určitě to nedopadne dobře. Platí to ve všech oborech našeho konání. Ve sportu to znamená, že nevěříte vlastním silám a schopnostem a prohrajete. Nebo například zdoláváte obtížnou horolezeckou stěnu. Stačí jediné zapochybování, které do vás zasadí semínko nedůvěry ve vlastní schopnosti a dojde k pádu.

Můžeme to ale aplikovat i do drobných situací běžného života. Například máte mobilní telefon, s jehož výkonem nebo jen vzhledem, už nejste spokojeni. A tak se najednou znenadání mobil někde ztratí nebo spadne na zem a je nenávratně zničen.

Mě se podobná situace stala s fotoaparátem, se kterým jsem vyfotil nejkrásnější fotky. Už jsem s ním nebyl moc spokojen. Držák blesku se vyviklal a už několikrát jsem hledal na webu nový lepší přístroj. Při poslední návštěvě Chorvatska jsme se rozhodli pořídit společnou fotku tak, že jsem ho položil na molu u moře na vyvýšený patník určený k vázání lodí. Spustil jsem samospoušť, utíkal k přítelkyni a cvak. Fotoaparát se překlopil a zmizel v moři pod molem. Nevěřícně jsem běžel na místo, kde se to stalo a snažil se zahlednout ho v hlubině. Uvědomil jsem si, že jsem to možná tak trochu chtěl a že si budu moci pořídit nový fotoaparát. Na druhou stranu mi ale bylo úplně špatně z té ohromné ztráty. Nechtěl jsem takovýto konec. Byly v něm snímky z poslední akce a týden fotografování. V tomto směru to dopadlo docela dobře. Přivolaný místní potápěč ho vylovil a po týdnu sušení jsem z paměťové karty všechny snímky dostal ven. Fotoaparát byl ale nenávratně zničen.

Tento model se dá lehce aplikovat na další situace v našich životech. Pokud se jedná o věci, je to pořád ještě dobré. Co když ale zapochybujeme o našem životním partnerovi? Když už nevěříme jeho schopnostem? Když pochybujeme, jestli je to ten pravý princ na bílém koni nebo ta pravá kráska? Nevyhnutelně to vede k hádkám a konfliktům, které nakonec končí rozchodem. Nelze přece žít s někým, koho chci vyměnit za nový model a komu nevěřím.

Všechno se ale dá svým způsobem zachránit. Je to jen a jen v nás samotných. Buďme silní, nikdy nepochybujme a věřme v naše neomezené schopnosti. Naše vycvičené ruce nás bez problému udrží na kolmé stěně a my se nezřítíme. Věřme, že naše mobilní fotoaparáty a foťáky jsou ty nejlepší a ony nezmizí v hlubině moře. A naši partneři. To jsou ti nejlepší lidé, které jsme v životě mohli potkat. Jsou to naše největší a nejmilovanější lásky.

4duben2018 VRCHAŘSKÉ KORUNY CYKLISTŮ Diskuse: 0

VK

VK

Vrchařské koruny cyklistů – akce plné zážitků a dobrodružství. Také ale náročných výjezdů a krásných vrcholových fotek.

Nejsou to závody. Každý si jede, jak chce a kdy chce. Cíl je ale jasný. Udělat něco sám pro sebe, nepodvádět a dosáhnout všechny předepsané vrcholy. To je základní informace. Tak vznikla třeba Vrchařská koruna Severu. Vše ale vzniklo již v roce 2013 ba Moravě. Nápad se rychle šířil a dnes už je Vrchařských korun 19. Ročně motivují tisíce lidí k výletům po naší krásné vlasti. Vyberte si tu Vrchařskou korunu, která je kolem vašeho bydliště. Skočte na kolo a začněte dobývat vrcholy. Je to jen na vás.

VK

Základní idea Vrchařských korun
V časovém období (nejčastěji duben - listopad) zdolávat na kole pořadateli předem vypsaný počet vrcholů (nejčastěji 20).
Na každém vrcholu si cyklisté pořizují dokumentační fotografii (selfie) a po zkompletování fotek ze všech vrcholů je e-mailem posílají pořadatelům. Tím se stávají držiteli dané Vrchařské koruny.
Účast je pro cyklisty bezplatné. Nehradí se tedy žádné startovné.
Tato základní idea je pro všechny Vrchařské koruny shodná. Další pravidla se již v jednotlivých regionech (viz Přehled vrchařských korun) trochu liší.

Informace o Vrchařské koruně Severu naleznete ZDE-KORUNA-SEVERU.

Pokud si chcete zaregistrovat a najít tu, která je pro vás nejblíže, přehled všech Vrchařských korun je ZDE-VŠECHNY-KORUNY.

 

 

Při testování mnoha amatérských cyklistů dvou různých věkových skupin bylo zjištěno, že starší testovaní cyklisté, kteří pravidelně sportují, mají zvýšenou skupinu buněčných lymfocytů (T-lymfocyt) stejně jako mladí ve dvaceti letech. T-lymfocyt je druh bílých krvinek, které se starají o buněčnou imunity a potírají například nádorové buňky či buňky napadené viry. Jsou základem imunitního systému. U starších lidí dochází postupně k poklesu učinosti imunitního systému. Ročně klesá od dvaceti let o 2-3%. Proto jsou starší lidé náchylnější k infekcím. Nejlepší je vytrvalostní cyklistika

stále mladí

Jízda na kole – ať již v přírodě nebo „indoor“ v rámci spinningové lekce, návštěvy fitness centra přináší našemu organismu mnoho pozitivního. Velikou předností cyklistiky je skvělá možnost regulace intenzity a objemu zátěže, velmi šetrný vliv na klouby dolních končetin a relativní bezpečnost.

Následující přehled přináší pozitivní účinek aerobních aktivit na funkční stav lidského těla a oddálení rozvoje poruch látkové výměny souvisejících se stárnutím organismu.
1. Srdce a krevní oběh
-zvýšení výkonnosti a hospodárnosti srdeční činnosti
-udržení či zvýšení hodnoty maximálního srdečního výdeje
-pokles klidové i zátěžové tepové frekvence
-zvýšení hodnoty maximální spotřeby kyslíku
-pokles klidových hodnot krevního tlaku
-větší zásobování svalů kyslíkem a živinami
-více hemoglobinu v krvi
-zpomalení kornatění tepen
-nižší tendence k trombózám
2. Plíce a dýchací systém
-zvětšení kapacity plic
-lepšení hlubokého „břišního“ dýchání
3. Látková výměna, spotřeba energie a složení těla
-zvětšení velikosti a zvýšení počtu mitochondrií a oxidativních enzymů
-udržení citlivosti tkání k účinku inzulínu (nižší riziko rozvoje „stařecké cukrovky“)
-udržení vhodného poměru mezi „hodným“ (HDL) a „zlým“ (LDL) cholesterolem
-udržení nízkých hodnot krevních tuků (triacylglycerolů)
-udržení vyšší sekrece růstového hormonu a pohlavních hormonů
-brzdění poklesu rychlosti bazálního metabolismu
-zvýšení celkového energetického výdeje
-udržení vyššího podílu aktivní tělesné hmoty (svalové hmoty)
-minimalizace nárůstu tukové tkáně – rozvoje nadváhy a obezity
4. Pohybový aparát
-zpomalení ztrát svalové hmoty
-zpomalení úbytku síly svalů
-zpomalení ztrát kostní hmoty
-udržení elasticity kosterních svalů, šlach, vazů a kloubů
-udržení rozsahu pohybů
-nižší riziko úrazů a zranění
5. Imunitní systém
-podpora obranyschopnosti organismu
6. Psychika, stresová zátěž, duševní výkonnost
-pozitivní naladění
-vyšší odolnost vůči psychické zátěži
-udržení mentálních funkcí do nejvyššího věku

Z přehledu vyplývá, že pravidelná fyzická činnost přispívá k udržení dobrého stavu mnoha orgánů a tělesných funkcí. Jízdu na kole můžeme zařadit mezi činnosti s nejvyšším potenciálem ochrany proti stárnutí. Stárnout začínáme již po třicítce. Čím dříve začneme tento neodvratný proces brzdit, tím delší a především zdravější pokročilejší života nás čeká.
Zdroj: Mgr. Vlastimil Chadim

Cyklistické štěstí

Co za to může, když se tak při sportu dřeme, že příště se zase pustíme do té námahy? Proč vyjíždíme ta nejvyšší sedla? Cestou si tisíckrát říkáme, že se na to můžeme ..., ale na vrcholu jsme šťastní a objímáme se s ostatními kamarády. A když se druhý den zeptám: „Pojedeš to znovu?“. Odpověď skoro vždy je: „Ano, pojedu“.

Tak proč to sakra děláme? Je to proto, že jsme zdrogovaní! A na drogy se vytváří závislost. Po fyzickém výkonu se v těle uvolňují hormony zefektivňující dodávky krve a kyslíku do mozku, což aktivuje hormony serotonin, dopamin a také endorfiny, které zmírňují bolest a zlepšují náladu natolik, že převyšují účinky morfinu!  Jak na nás působí tyto látky?

Dopamin způsobuje, že se cítíme nabití energií a namotivováni. Produkci dopaminu napomáhá také hormon fenylethylamin, známý jako "droga zamilovaných". Fenylethylamin zvyšuje krevní tlak a také hladinu glukózy v krvi.
Serotonin je hormon zajišťující naši emociální stabilitu, navozuje pozitivní náladu a zvyšuje sebevědomí.
U sportujících lidí bylo také nalezeno vyšší množství anandamidu. To je látka zodpovědná za stav dokonalého štěstí. Anandamidy se totiž vážou na endokanabinoidní receptory stejně jako látky marihuany. Tzv. hormon blaženosti hraje podobně jako výše uvedené hormony roli v potlačování bolesti, podílí se ale také na koordinaci pohybů, zlepšuje krátkodobou paměť a urychluje proces uzdravování se. 

Nyní už nám to je úplně jasné. Tak co? Jdeme si šlehnout trošku drogy? Jak to uděláme? Navrhuji dát si dnes nebo o víkendu padesát kilometrů na běžkách, dokud je ještě trochu sněhu.

 

Cestovani

Zase v našich životech proběhla jedna událost, která nás někam měla nasměrovat. Po volbě prezidenta byli někteří z nás naštvaní anebo zažili lítost. Nic se ale neděje jen tak a třeba se nyní konečně probereme. Třeba teď začneme měnit svůj život a rozhodovat o tom, co je v něm správné. Stačí, když si jen uvědomíme, že chceme dělat to, co nás baví. Stačí, když začneme žít naplno a nenecháme se ovlivňovat názory druhých.

Cestování je jedna z věcí, které nás posunou dále a které nám udělají jasno. Všichni ti, co už procestovali část světa, se nad děním v naší republice jen usmějí. Vědí totiž, že v našich životech jsou daleko podstatnější a důležitější věci. Poznávání cizích zemí nám otvírá oči a činí nás moudrými.

Pokud nás tedy poslední události jen nasměrují a my se vydáme poznávat nové kultury, lidi a země kde žijí, je to to, co se mělo stát. Vydejme se na cestu společně.

9leden2018 KAM SI V NOVÉM ROCE ZALETÍME? Diskuse: 0

Letadlo

Letadlo

Letadlo

Většina z nás občas usedne do letadla a letí na nějakou zajímavou dovolenou. Nikdo ale nemá možnost jít do pilotní kabiny a vyzkoušet si, co dělá pilot, kterému bezmezně věříme. Nabízí se možnost, vyzkoušet si to doslova „na vlastní kůži“. 

Spolu s Mirkou, jako druhým pilotem jsem odstartoval z Innsbruckého letiště, proletěl nad horami a zase přistál. Musím vám říci, že jsem se pořádně zapotil. Není to vůbec jednoduché a málem jsem letadlo rozbil o ranvej.

Chcete se také zapotit a vyzkoušet to? Zkušenost s vlastním létáním se vám bude hodit, až zase usednete na Ruzyni do plného letadla a to se začne rozjíždět. Budete moci ocenit práci pilota a zatleskat mu za hladký start i přistání.

Tak kam si v novém roce zaletíme? Pilotování si můžete vyzkoušet v Liberce ZDE-PILOTOVÁNÍ.

Podívejte se i na video, jak to bude probíhat, až budete pilotovat dopravní letadlo právě VY. ZDE-VIDEO.

Pobyt a sportovní aktivity ve vyšších nadmořských výškách jsou pro nás velmi prospěšné. Organizmus reaguje adaptačními změnami na vysokou nadmořskou výšku. Dochází ke zvýšení maximální tepové frekvence, k poklesu objemu krve, což zahušťuje koncentraci červených krvinek a narůstá množství hemoglobinu, který váže kyslík. Pokud ještě připojíme fyzickou zátěž, tak organizmus obvykle reaguje zlepšením schopnosti k okysličování svalů, dochází k lepšímu prokrvení a zvýšení aktivity oxydativních enzymů. Naše tělo se v hypoxii učí efektivněji využívat kyslík.

Tréning a důležitost vysokohorského prostředí spočívá v tom, že když má tělo méně kyslíku dochází ke zvýšenému výdeji energie a tím se tělo začne podstatně rychleji unavovat. Při našem výkonu zapojíme dříve anaerobní zdroje, celkově se sníží výkonnost organismu, vytrvalostních schopností a schopnost podávat maximální výkon.

Pro adaptaci a přizpůsobení organismu na vyšší nadmořskou výšku by mělo stačit 1300 m nad mořem. Jako vysokohorské prostředí je chápána výška od 1800 m, kdy všechny reakce organismu jsou samozřejmě zřetelnější. Optimální výška pro trénink a maximální adaptační efekt je 2200 až 2400 m. Nejrychlejší adaptační efekt je ve výšce nad 3000 m, ale je zde velmi obtížné trénovat.

Pro cyklisty je vhodné využít jako doplněk běžecké a sjezdového lyžování. Ideálně zapojíte všechny svalové partie a ještě okysličíte své tělo na horách.

Řada z nás jezdí do vyšších nadmořských výšek především sjezdovat. Z pohledu ozdravného je to přínosem, ale z pohledu rozvoje fyzické kondice je to málo a maximálně posílíte dolní končetiny. Proto vyražte v ideálním případě před vaším lyžováním na krátkou rozcvičku, kde tělo zatížíte i trochu fyzicky. V ideálním případě vyrazte na běžky, kde jste schopni výrazněji ovlivnit vaši fyzickou kondici.

Italské Livigno leží v nadmořské výšce 1816 m. Kombinace sjezdového a běžeckého lyžování je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Týdenní předvánoční pobyt je nejlepší variantou.

Někdy kolem roku 1985 se začala rušit stará železniční trať mezi Tarvisiem a Udine, která vedla i dále do Rakouska a Kranjské Gory ve Slovinsku. Nová se zavrtala do železničních tunelů. Na povrch staré železnice se začal kolem roku 2005 pokládat asfalt a vznikla nádherná a na světě možná jedinečná cyklostezka. Celá trasa se nazývá AlpeAdria. Vede ze Salzburgu až k moři do Grada.  Úsek po bývalé železnici se jmenuje Pontebbana. Je to už víc než 30 let, co zde nejezdí vlaky.

Letos v létě jsme sjížděli od rakouské hranice po novém asfaltu k nádraží do Tarvisia. Veliké nákladové nádraží zelo prázdnotou. Pak už je to jen kousek na hlavní nádraží uprostřed města. Normálně potkáváme jen cyklisty, ale tentokrát se v dálce objevila modře oblečená postavička. Rychle se blížila a mně se hned v paměti vybavil pan průvodčí, který nám v místní lokálce z Litvínova do Děčína štípal hnědé kartónové jízdenky.

To už jsme ale byli blízko sebe. My na našich kolech jedoucí do Tarvisia a nádražák, jdoucí pěšky proti nám z města. Šokovaně jsem si ho prohlížel. Modrá uniforma, opasek a za ním zastrčené kleštičky na štípání jízdenek. Minuli jsme se a vzdálenost se rychle zvětšovala. Pak mi to teprve došlo. Kde se tady vzal průvodčí z vlaků, když už tady žádný třicet let nejel? Jak je možné, že jde po železnici, která je už skoro dvacet let zakrytá asfaltem a prohánějí se na ní jen cyklisté?

Průvodčí zmizel v dálce a já jsem si připadal jako v Čapkově povídce o stopě uprostřed zasněžené pláně. Kdo udělal tu stopu? Odkud a kam šel? A kde se tady vzal průvodčí s kleštičkami na štípání jízdenek? Nevíte někdo? 

1srpen2017 Cyklistický úsměv Diskuse: 0

Cyklistika je krásný sport. Je úžasná, ale náročná. Občas dá zabrat jak profesionálům, tak i rekreačním cyklistům. Důležité ale je, dělat jí s úsměvem.

Většinou jsou trasy, které bývají pro účastníky zájezdu připravené, docela lehké. Občas se ale stane, že se „nějak“ prodlouží a dají skoro všem cyklistům docela zabrat.

Na poslední akci do Jižního Tyrolska všechno probíhalo hladce a podle plánu. Po dvou krásných dnech na kole jsme před večeří seděli na terase a povídali si. Byla s námi i Miluška. Miluška je naše kamarádka, která společně se svým přítelem jezdí na cyklistické zájezdy. Rozhodla se, že se půjde do pokoje za svým přítelem podívat. Trošku se jí zastesklo a chtěla být s ním.

Vešla do pokoje. Přítel ležel na posteli. Srdce jí zaplesalo. Vítal jí se širokým a vřelým úsměvem. Když se ale nepřestával smát, tak jí napadlo, že něco nebude v pořádku. Pak si teprve povšimla jeho zkroucených nohou a zaslechla sténání. Přítel byl v zajetí křeče, která zkroutila jeho tělo a na tváři mu způsobila škleb, který Miluška nejdříve považovala za šťastný úsměv. Jaké to bylo zklamání, že úsměv nepatřil jí. Byl to jen projev boje se silnou křečí.

A tak pozor kamarádi cyklisti. Při sportu a cyklistice zvláště dodržujte pitný režim a berte si minerály. Jinak by vás mohla dostat křeč a někdo by si třeba mohl myslet, že se na něj vyzývavě usmíváte. A to by mohl být problém :-))

Pohodové cyklistické zájezdy bez křečí jsou ZDE-CYKLOZÁJEZDY.  

15květen2017 Novodobí gladiátoři na kolech Diskuse: 0

Když se díváme v televizi na velké cyklistické závody jako je například Tour de France, s napětím čekáme, kdy přijde pád. Pak se to stane. Cyklisté padají, válí se po zemi nebo létají vzduchem přes řídítka. Kdyby se něco takového stalo nám, je minimálně na půl roku s ježděním konec. Závodníci na Girud´Itália nebo Tour ale vstanou, naskočí na kola a jedou dál. Jsou to novodobí gladiátoři na kolech.

Nikomu žádný pád z kola nepřejeme. Přesto nás ale tyto okamžiky magicky přitahují. Když k pádu dojede, křičíme: „To je ale strašnéééé!“ Musíme se fascinovaně divat na televizní obrazovku. Neodvrátíme se a díváme se dál.

Připravili jsme pro vás o tom na ukázku video, které demonstruje, co se děje na slavném etapovém závodě dvojic na horských kolech v Jižní Africe Cape Epic. Na více jak 1300 závodníků čekalo 691 kilometrů, které museli ujet za osm dní. I zde závodníci padají. Zase je musíme obdivovat. Jsou to gladiátoři na kolech. Jedou, padají, vstávají a zase jedou dál.

Jeďte se tedy projet na vašem kole a nebojte se. Vy nespadnete. Na to máme v televizi cyklistické pořady, kde účinkující jsou placení gladiátoři. Naše cyklistická vyjížďka bude plná pohody.

Video je ZDE-VIDEO.

Pohodové cyklistické zájezdy jsou ZDE-CYKLOZÁJEZDY.

10květen2017 Kolik ještě musí být mrtvých? Diskuse: 4

Bezohlední řidiči motorových vozidel nemilosrdně najížděJí do cyklistů. Jízda na silnici je nejen v České republice velký hazard se zdravím. Jak daleko to musí dojít, aby se něco změnilo?

Pondělí byl volný den. Prodloužené volno přímo vybízelo k delší cyklistické vyjížďce. V neděli jsme na silničních kolech jeli z Jablonce za kamarády na Máchovo jezero. Tam jsme přespali a v pondělí jsme zase frčeli nazpátek. Moc hezká trasa pro silniční kola. Až jsem se divil, jak všechno probíhá v pohodě. Na silnicích byl relativní klid a nikdo nás nijak neohrožoval ani když jsme jeli vedle sebe.

Domu zbývalo posledních 5 kilometrů. Zastavil jsem na kraji silnice, abych si něco upravil. Zezadu se vyřítilo auto. Přestože silnice byla naprosto prázdná, projel kolem mě asi ve vzdálenosti deseti centimetrů. „Tak to teda bylo o fous,“ konstatoval jsem.

Asi po kilometru jsme dojeli k místu, kde auto parkovalo a tlustý starší řidič se snažil vysoukat z vozu ven. Díval jsem se na něj. Chtěl jsem si ho dobře prohlédnout, abych viděl, jak vypadá potencionální vrah.

Co je?“ zeptal se řidič.
Málem jste mě srazil, víte to?“ zeptal jsem se.
A ty se divíš? Co tam tak blbě stojíš!“ odpověděl. „Táhněte si nazpátek do paneláků,“ dodal ještě.

Asi je jasné, že jsem se trochu neudržel a také jsem mu něco ostřejšího řekl. Jeli jsme dál a přiznám se, že jsem se trochu bál, že se za námi rozjede a smete nás ze silnice. Myslím, že by toho byl tento řidič klidně schopný.

Připomněli jsme si, jak před 14 dny v Itálii auto při tréninku zabilo závodníka Giro d´Itália Michela Scarponiho. Pak jsem se na internetu dočetl, že v úterý, den po našem incidentu, netrpělivý řidič smetl vítěze Tour de France Chrise Frooma. Zavodník vyvázl bez zranění, ale kolo bylo na odpis.

Známí závodníci jako je  Alberto Contador, Alejandro Valverde a další, vyzvali k rozsáhlé akci za větší bezpečí cyklistů na silnicích. „Počet nešťastných událostí narůstá a nic se nemění. Potřebujeme tvrdší tresty pro nezodpovědné řidiče,“ řekl Valverde. Joaquim Rodríguez dodal: „Kolik mrtvých ještě musí být, aby se změnil zákon?

Článek o Froomovo incidentu naleznete na iDnes ZDE-FROOM.

 

Cyklistika je stále populárnější. Najde se spousta dobrodruhů, kteří vyrazí na vlastní pěst na kole po Evropě. Někteří vezmou dokonce svoje děti a zážitek svobodného cestování předávají i jim. Vznikají tak nezapomenutelné vzpomínky. Důvodem je to, že jedete sami někam, kde to absolutně neznáte. Nevíte, kde budete spát a jíst. Nevíte, co se nachází před vámi.

Aby to nebylo zas až tak hrozné, je tu systém cyklistických tras po celé Evropě. Přehlednou mapku všech tras po Evropě naleznete na stránkách EuroVelo ZDE-MAPKA

Podle mapky si můžete naplánovat váš nejbližší cyklistický výlet. Jak typ vám může například sloužit cesta našeho kamaráda Romka, který s dětmi projel část trasy EuroVelo 12, která se jmenuje North Sea cycle Rout. Je dlouhá 5932 km. Kdo ale říká, že to musíte dát najednou? Romek o tom napsal hezký článek do časopisu Cykloturistika – Dovolená na kole 2017 ZDE-CYKLOTURISTIKA.

Název článku už trochu napovídá o co v něm jde: Kde příliv a odliv určuje měsíc, vítr a člověk.  Paříž, Brusel, Amsterdam – to bude svezení, žádné kopce, přesvědčoval Romek své děti, když už měl koupené jízdenky na letní expedici. Teprve pak v něm hrklo, že si vůbec neověřil, kterým směrem zde převládají větry! Jejich cesta se měla z největší části odbývat podél pobřeží Severního moře. Protivítr dokáže být nevítaným společníkem celé dny, a v otevřené přímořské krajině to platí trojnásob. Ale všechno dobře dopadlo a oni si užívali společně této cesty plnými doušky. Děti cestu vnímaly jinak než my, dospělí, a vůbec jim nevadil mokrý spacák, promočený stan, ani nijak zásadně neřešily, že zmoknou. A ani jednou neprohlásily, že už by je to nebavilo nebo že by už nemohly. 

To nejdůležitější co vám dnes chci oznámit je novinka, která ulehčí putování po trase EuroVelo 13, která se jmenuje Stezka železné opony. Pokud byste podobným objevitelským způsobem chtěli projet část od Lotyšska, přes Polsko, Německo, Česko, Rakousko, Slovensko až do Maďarska, je tu aplikace pro mobilní telefony. Díky ní budete vědět kam jet a co vidět. Nebudete bloudit! S ukončením roamingových poplatků 15. června tohoto roku budete moci být pořád on-line a na trase. Vzhůru za dobrodružstvím! Aplikaci si můžete stáhnout z PlayStoru-ZDE.

Kdyby se vám ale nakonec přece jen nechtělo mít až tak moc toho dobrodružství najednou, kdyby se vám zachtělo jezdit na kole ve společnosti podobných kamarádů, pojeďte s námi. SUNBIKE je tu pro vás.

 

 

Svět se nám mění před očima. Každý den dostáváme z nějaké světové metropole zprávu, že tam bouchla bomba nebo že teroristé zabili policistu. „Tak do Paříže se už nepodívám“, prohlásila jedna známá. „Proč by ses tam nepodívala? Vždyť to byl jen jeden policista!“, odpověděl jsem.

Mladí lidé vždy toužili po cestování. Nyní se situace mění. Už se nikomu moc nechce odjíždět, protože se bojí. Přesně o to jde jak teroristům, tak sdělovacím prostředkům. Probudit v lidech strach a nechat je utrácet peníze za spotřební zboží, místo cestování.

Cestování je přitom tak důležité. Otevře oči každému, kdo projede několik zemí a může porovnávat realitu, ve které žijeme s ostatním světem.

Jeden z největších českých cestovatelů je fotograf Jiří Kolbaba. Je úžasně optimistický a šťastný. To proto, že cestuje, vidí svět a potkává se s lidmi. „Svět se raduje a směje, my jsme ale uzavření a zakabonění. Načerpejme také štěstí a naplnění. Je to tak jednoduché. Nenechte se zastavit negativními zprávami a vyrazte do světa“, říká každému.

Co by pan Kolbaba poradil lidem, kteří chtějí jezdit po světě?

Že je důležité se zklidnit, nepředjímat černé scénáře, být optimisticky naladěný, pokorný a přitom také opatrný. Je prima si užívat svobodu, okolní krásu a radovat se ze setkání s domorodci. Svět je většinou dobrý. A že to, co vyzařujeme, se nám vrací zpátky.

Pokud byste nevěděli, jak s cestováním začít, pojeďte s námi na zájezd. Jsme šťastní, když potkáváme nadšené a bezvadné lidi, kteří chtějí poznávat, cestovat, sportovat a užívat si krás světa.

Zase, jak říká Jiří Kolbaba. „Spolucestující si nevybírám. Zatím jsem měl vždy štěstí na skvělé lidi s pevnou morálkou a ohleduplným chováním. Jsem lovec zážitků, informací a záběrů“. To samé můžeme říci i my. Máme štěstí na lidi a chceme s nimi cestovat. Nebojte se a pojeďte. 

 

Rozhovor s Jiřím Kolbabou naleznete na iDnes-ZDE.

Málokomu už stačí jen tak ležet na pláži. Všichni chtějí objevovat a zažít něco nového. V případě Chorvatska to letos platí pro trochu opomíjené ostrova Šolta a Vis. Na ně se chtějí v létě dobrodružnější cestovatelé zaměřit.

Jak nejlépe a nejdokonaleji tyto ostovy prozkoumat? To je přece jasné...no přece na kole.

A tak se podívejme, co zajímavého nám ostrovy nabízejí.

ŠOLTA není daleko od Splitu. Vesnice ve vnitrozemí ostrova Šolta, kam se dá nejlépe dojet na kole, mají stará venkovská stavení s typickými dvory. V obci Grohote jsou  dokonce opevněná.

Hlavní obce Šolty leží ve vnitrozemí. Jsou to Gornje, Srednje a Dolnje Selo. Spojuje je silnička se spojkami do jednotlivých letovisek. Na pobřeží jsou Stomorská a Maslinica a letovisko Nečujem. Jsou tu krásné kostelíky a trosky benediktýnského kláštera. Přístavy mají dobrou pověst jako přitažlivá letoviska díky zachovalému přírodnímu prostředí, klidu a dobrým podmínkám pro vodní sporty. Malá ostrůvek Šolta překvapí každého cyklistu, ale i bajkery. Najdeme tu moc pěkné bikové trasy a dobré cyklistické značení.

Perlou dalmáckých ostromů můžeme nazvat ostrov VIS. Nikde jinde nenajdete tak rozmanité pláže jako zde. Navíc se nacházejí jen kousek od městeček Komiža a Vis. Vše je blízko a dobře dosažitelné. Kousek od Komiži je navíc turistická atrakce jménem Biševo s l

 

Pro turisty s vlastní dopravou, jako je třeba kolo, se otvírají další možnosti. Navštívit Titovu špilju nebo vinařství s výborným, lahodným, bílým vínem. To leží přímo na křižovatce u Ženy Glavy a zaměstnanci vás rádi vinařstvím provedou. Také ti, co je zajímá vojenská historie, tu najdou staré vojenské pevnosti. Pozor! Některé jsou stále ještě zaminované. Jak VIS tak i ŠOLTU můžete navštívit při naší cykloplavbě v červnu letošního roku. Objevte také vy tyto chorvatské ostrovy. Letos tam prý bude nával :0))

Na kolech vás v objevování, ale nikdo rušit nebude.

 

 

 

Jmenuji se Pepa Jelínek a chci vám vyprávět o mojí nejlepší dovolené na kole. Kamarádi mě vloni přemluvili, abych s nimi jel na kolo na loď do Chorvatska. Nejdříve se mi nechtělo, ale pak jsem jel.

„Na té lodi to nějak vydržím“, myslel jsem si. Alespoň si trochu zajezdím na kole. Být jen s manželkou celý týden na pláži, to bych nedal.

Týden utekl jako voda a dnes si myslím, že to byla jedna z nejhezčích cyklistických dovolených, co jsem zažil. Proč? Skoro všechny moje představy nebyly správné a skoro všechno bylo jinak, než jsem očekával. Zde je několik příkladů:

Lod

Organizavaně, ale neorganizovaně

Myslel jsem si, že budeme muset jezdit předem určené trasy. Na každý ostrov jsme ale dostali od průvodce Standy mapky, kde byla doporučená trasa. Ráno po snídani jsme sundali kola z paluby a vyrazili na druhou stranu ostrova, kde bude čekat naše loď. Do večeře byla spousta času a tak jsme si s kamarády projeli pěkně jen ve čtyřech doporučenou bajkovku. „Někdy byl terén dost hustej“ to vám povídám. Neumím si představit, že bych jel bez přilby. Pokaždé nám zbylo dost času na koupání i nějaké pivko v „konobě“.

Romantika neluxusního ubytování v kajutách

Kajuty nebyly žádný luxus. Spali jsme na palandách, jako nějací piráti, ale nakonec to bylo v pohodě. Hned po večeři jsme zůstali na zádi lodě, popíjeli vínko a kochali se nádherným večerem. Kdy něco takového zase zažijete? Loď se trochu pohupovala a Petr hrál na kytaru všechny cajdáky, co znal. Jak zpívá Ivan Mládek: "Na lodi je skvělá nálada".

Větry a počasí mění všechny plány

Plán byl plán, ale trasa se nakonec musela trochu změnit. Začala foukat „bura“. Je to silný a studený severní vítr. Kapitán Duje odmítl přistát v otevřeném přístavu a museli jsme jet jinam. Prostě ví, co si může dovolit. Bylo přitom nádherně modré nebe. Ale bezpečnost je důležitější. Nebylo by moc příjemné ztroskotat s lodí.

Na jídlo na lodi budeme dlouho vzpomínat

Jidlo

Co si zaslouží pochvalu, je jídlo na lodi. To jsem nečekal. V malinkaté kuchyni vařila kapitánova sestra. Dostali jsme plné tácy masa, příloh a dušené zeleniny. Čerstvý salát a moučník samozřejmě také. Všechno bylo výborné. Jak to tam jen mohla kuchařka uvařit? Děvčata od vedlejšího stolu nám vždy ještě přidala, co sami nesnědly. "Řeknu vám, na lodi se nedá zhubnout", to si pište. Stevard Ante nám po večeři natočil pivečko a fakt nám nic nechybělo. Na kolo jsme ještě dostali každý den sendvič. Byla to velká houska se sýrem a salámem, trochu salátu a másla. Když byl ale na kole hlad, tak to bodla.

Loď je jen pro pohodové a přátelské lidi

Když jsme jeli autobusem do Chorvatska, říkal jsem si, co to je za lidi, kteří tam s námi budou. Musím ale smeknout. I ti starší manželé byli skvělí. Projeli všechny trasy a večer vydrželi sedět a zpívat na zádi ze všech nejdéle. Dokonce si s nimi teď i píšu a poslali mi moc hezké fotky. Já jsem toho telefonem moc nenafotil.

Letos musíme jet znovu

Někteří lidé byli na lodi už potřetí a tak si říkám, jestli tam s klukama nepojedeme znovu na nějaký jiný okruh. Standa s Mirkou říkali, že dělají Severní, ten jsme jeli. Pak ještě Střední a Jižní až do Dubrovniku, to by určitě také stálo za to. Tam jsem ještě nebyl. Je to docela exotika žít ten týden na lodi. Člověk nemusí na nic myslet, dostane dobře najíst a jen si jezdí na kole a užívá si moře a slunce.

 

Jizersky

Jizersky

Jizersky

Jizersky

Předem říkám, že na běžkách se snažíme jezdit rychle a tak máme rádi upravené a široké tratě. Asi před rokem jsme vyrazili do Teplic v Č. Nad tímto lázeňským městem se tyčí krásné Krušné hory. Bylo nám řečeno, že hřebenová běžkařská trasa je upravovaná a perfektní.  V noci trochu zasněžilo, možná to bylo tím. V každém případě jsme se ale ráno brodili po kolena od tyče k tyči. Takto je hřebenovka vyznačená, protože jinak bychom byli ztraceni. Potkali jsme partu lidí, kteří šli proti nám (o běhání nemohlo být ani řeči). Ti na tom byli podobně a ptali se nás, proč jsme nejeli do Jizerek?

Minulý týden jsme měli možnost vyrazit do Krkonoš. K dispozici byly pro SUNBIKE na dva dny rezervované pokoje v chatě U Dána, která je údajně přímo u magistrály a kde je krásné běžkování. V noci zase trošku zasněžilo. To by ale snad neměl být problém, když jsou hory plné Pražáků, kteří přece také rádi běžkují. Hned po příjezdu jsem skočil na lyže a vyrazil na malou Úpu. Nejdříve jsem si říkal, že je divné, že tu není žádná stopa. Pak se proti mně vyřítil sněžný skútr s vlekem plným lidí. Takto to pokračovalo další hodiny a další den. Nikdo trasu neupravil. Na chatě nám řekli, že to dělají v úterý a v pátek. My jsme přijeli ve středu a tak jsme měli smůlu. Co se týká skútrů, tak si po této zkušenosti myslím, že každý kdo má v Krkonoších jednu z tisíce chat, má také samozřejmě sněžný skútr. Podle toho to také vypadá. Když běžíte po libovolné krkonošské běžkařské trase a dýcháte čistý horský vzduch, musíte každou chvíli uskakovat před rozjetým sněžným skútrem a pak ještě dlouho čuchat smrad, jako by kolem přejelo deset trabantů.

S pokorou se zase vracíme do Jizerských hor. Zamhouříme obě oči nad předraženým a nedostatečným parkováním. Nastoupíme v libovolný den do běžkařských stop a jedeme. O víkendech se musíme trochu vyhýbat dalším běžkařům, ale jedeme a jedeme. Odbočíme na méně známá místa a pořád tu je trasa na bruslení i stopa na klasiku. Jedeme a jedeme. Žádný rozjetý skútr se nás nesnaží připravit o život. Vzduch na dýchání je čistý. Jedeme a jedeme.

Všude dobře?? To je otázka. Odpověď ale zní: na Jizerkách přece jenom nejlépe.